Září 2012

Weekend with my krava ♥

3. září 2012 v 3:00 | Aupair USA |  Zbožňuji New York
Poslední dobou se mi potvrzuje jedno moudré přísloví. Nezáleží na místě, na kterém se právě nacházíš, ale na lidech, kteří tě tam obklopují.

Nejen, že jsem našla spřízněnou duši v Ivušce, která je naprosto bezkonkurenční, ale jednoho dne mě dokonce kontaktovala aupair z našeho krásného prdelákova, ve kterém bydlím. Chachá, důkaz, že tu nejsem sama! Když jsem se dozvěděla, že je to Němka, nadšením už jsem sice tolik neskákala (jediní fašouni, které uznávám jsou Rammsteini ), ale odpískat jsem jí hned také nechtěla. Co si budeme nalhávat, zoufalost dělá své a já nutně potřebovala ve svém blízkém okolí duši, se kterou bych mohla hřešit ve Frozen Yogurt´s world, tlačit do sebe kalorie a u toho nadávat, jak těžký život ta aupair vlastně má. Takže předsudky, nepředsudky, Němka, Neněmka, po 14 dnech jsem oprášila řasenku, vyfoukala a vyžehlila vlasy a razila jsem si to do řecké restaurace, kde jsme měly rande.

Bylo nádherně. Teploučko, měsíc na obloze, zahrádku osvětlovala jen baňatá světýlka nad našimi hlavami, 2 číšnící poletující sem tam, kteří na sebe řvali přes celoý prostor a divoce gestikulovali rukama. Všude to vonělo jídlem a vínem. Vážně jsem si připadala znovu jako v Řecku. Mít schůzku s chlapem, i bych si řekla, že to byla romantika :)

Němka mě totálně odbrojila. Naprosto skvělý člověk! Mluvily jsme snad úplně o všem a když nám zavírali zahrádku, přesunuly jsme se do nedalekého baru v přístavu, kde jsme se picly a bylo nám krásně. A já si pořád říkala, proč ty aupairky po víkendech pořád tak chlastají... Později mi prozradila, že jsem si jí získala už na začátku, kdy jsem těžkopádně dopadla na židli, ani jsem se nepředstavila a pronesla jsem ,,I need a drink". V tu chvíli prý věděla, že spolu budeme dobře vycházet, haha!

V sobotu jsem se konečně po nekonečných 2 měsících měla vidět s mou Kravkou z Jižní Afriky! Řeknu Vám, snažší by si bylo sjednat audienci u britské královny, než si sjednotit volný čas s lidmi, které tu chcete vídat. Nakonec se ale podařilo a my jsme se mohly pustit do průzkumu krás NYC :)

Sraz jsme měly na Grand Central, kde jsme si za velkého jančení padly okolo krku. Lidi okolo koukali, člověk by řekl, že na takové puberťácké výlevy tu budou zvyklí s jejich open- minded mentalitou :) Po tom, co jsme se dostatečně vyjančily, jsme si šly koupit snídani do Starbucks a zakempily to na mém nejoblíbenějším place v NYC, v Bryant parku. Lidi, já bych Vám přála to místo vidět na vlastní oči. To je taková oáza klidu a míru. Prostě si tam sednete na židličku ke stolku, nasáváte okolní atmosféru a kocháte se pohledem na nedalý Empire State Building a ten blázinec okolo. Jako kdybyste byli v separaci od té okolní opičárny, taková harmonie tam je!

Z Bryant parku jsme si to zamířily přímo na Top of Rock, který Vám umožní vidět NYC z ptačí perspektivy. Bylo to nádherný. To byl ten moment, kdy mi došlo, že jsem vážně tady. Jak jsem tak koukala na ty mrakodrapy a budovy okolo, na Central Park, na ESB. Celý Manhatten byl jako na dlani, byl to vážně zážitek. Se Cindy jsme měly druhé Vánoce, lítaly jsme z jednoho konce na druhý, fotily se jako blázni a smály jsme se, až mě bolelo břicho. No, ostatní lidé z nás museli být celí hin :D Okolo Vás chodí fotograf, nafotí Vám tam pár fotek a vy se ke konci túry rozhodnete, zda nějakou fotku chcete, nebo ne. Rejžujou na tom jako prase, chtít za jednu fotku cca 24dolarů a mít tam věčnou frontu, tomu říkám umět dělat byznys.

Po Rock of Top jsme zamířili na South Ferry, kde je ONA! Socha Svobody! Metrem jsme se přesunuly na místo činu a vyčkaly frontu na lístky. Ještě teď se směji, když si na to vzpomenu. Každý nás upozorňoval a varoval na dlouhatánské tříhodinové fronty a my byly hotové cca za 20minut. Tak říkám Cindy, haha, jsme to docela vyčapaly ne. Mě každý strašil, jak tu budu čekat a ono houby. Tak jsme se společně zasmály a šly směrem, kterým nás poslal ukazatel. Haha, kdo se směje naposled, víte jak..když jsme došly na místo, vytřeštila jsem oči a úsměv mi zamrzl ve tváři. Před námi se rozprostíral dav (co dav, to je slabé slovo) lidí, kteří čekali ve frontě na loď. No mě málem vezli. Ta fronta byla vážně na ty 3 hodiny! lol! :D My hladové, uťapané, bylo cca 3 hodiny odpoledne, sluníčko pražilo jako blázen, říkám Cindy, tak tohle s kručícím žaludkem nedávám a domluvily jsme se, že trip na Sochu Svobody přesuneme na neděli. Haha, já měla být po další párty, takže jsem se chtěla vidět, jak v neděli pluji na lodi s opicí na zádech, ale 17 dolarů za lístek je 17 dolarů a to jsem nemohla nechat propadnout, že!

Takže jsme si to štrádovaly na další stanoviště našeho výletu -) Brooklyn bridge. Byla to krása. Okolo sice plno lidí a cyklistů, ale i tak jsme si to maximálně užily. Hlavně, když jsme zablokovaly provoz, protože jsem chtěla fotku ve výskoku a podařilo se mi to až na pátý pokus :D Ale lidi byli ohleduplní, dokonce k nám přišla jedna paní a tu fotku chtěla vidět, haha. Amerika prostě. Se Cindy jsme se blaženě usmívaly jak měsíček na hnůj a bylo nám krásně.

Z Brooklynu jsme došly až do Chinatownu. Tady mapu nepotřenujete, jděte po čuchu jako my. Všude plno lidí, smrad, nic pro mě. Na každém rohu Vám nabízí fake kabelky Louis Vilton, Prada, Fendi, musíte se prodírat davem lidí, šílený. Nakonec jsem to psychicky nevydržela, odtáhla Cindy na první metro, které jsem viděla a jely jsme do Little Italy (Malé Itálie). Mé druhé nejoblíbenější místo. Tam byl klídeček, čisťounko, plno stolečků před restauracema, to je něco pro mě!! Zakempily jsme to v jedné malé, útulné kavárničce, kde jsme si daly české pivo a capuccino a já byla v sedmém nebi. Jako doma, jen ta svíčková od maminky chyběla! :)

Potom jsem rychle jela domů, abych se zkulturnila, protože mě čekala má první párty v Americe! A ne jen tak ledajaká, ale rovnou Rooftop! Díky ti Bublíku! :)) Security prohlídky tam byly horší než na Rock of Top, ale stálo to za to. Nahoře plno lidí, naše promotérka na nás vybafla češtinu, takže jsme byly mírně v šoku, ale bylo to cool. Tady bych chtěla upozornit všechny, zejména slečny! Nikdy nenechávejte svůj drink bez dozoru! Jedné slečně, kterou jsem tam poznala, někdo hodil něco do pití, skončila v bezvědomí na 8th avenue a měla štěstí, že ji někdo zavolal pomoc. Tahle země je totiž tak úžasná, že když tu dostanete infarkt, nebo se Vám tu něco stane, nikdo tu není povinný Vám dávat první pomoc. On Vám vlastně není povinnen jakkoliv pomoci. Když Vás překročí a bude pokračovat v cestě, nikdo ho za to nebude trestně stíhat a vy mu maximálně můžete zamávat na cestu. Takže buďte alkoholici, kopejte to do sebe a zbytečně to neskladujte po stolech! Amen! ;)

V neděli konečně na Sochu! Ona je tak malinká! Vtipné bylo, že fronta byla stejná jako předešlý den, takže jsme rezignovaly s tím, že se nám ty tři hodiny ve frontě prostě nevyhnou. Když jsme se docházely na konec fronty, nějaký týpek si odchytl Cindy a začal se s ní bavit. Ty hovada tady jsou ve flirtování aktivnější, než pánové u nás doma. Takže když se tu jen na někoho zdvořile usmějete, už ho máte za prdelí a snaží se z Vás tahat číslo. Tak jsem si říkala, omg, co je to zas za vopruz. Světě div se, doteď nevím, jak je to možné, ale ten vopruz překecal securiťáka u vchodu a normálně nás dostal na začátek fronty, lol :D Nechtěl telefon, nic, popřál nám hezký den, ať si užijeme Sochu a odešel. Amerika prostě :) Socha stála za to! Každý, kdo je v NY, by ji měl vidět zblízka. Další zastávka loďkou byla na Ellis Island, což je ostrůvek poblíž sochy Svobody a do roku 1954 fungoval jako přistěhovalecká stanice pro imigranty do USA. Na tohle místo jsem se strašně těšila. Jedna část mé nejoblíbenější knížky probíhá právě na Ellis Island, takže jsem se nemohla dočkat, až vše uvidím na vlastní oči. Tam jsem mimochodem ve frontě na zpáteční loď potkala Slováky, což mě nostalgicky vrátilo zpátky domů :)

A pak jsem konečně jela umřít domů. Můj volný víkend, kdy jsem měla nabrat nové síly, mě totálně zničil, haha, ale rozhodně to stálo za to! :)

P.S. V galerii budou fotky! :)

Válečná sekera zakopána?

2. září 2012 v 21:23 | Aupair USA |  Zbožňuji New York
Bože, ten čas tu tak letí! Nemůžu uvěřit tomu, že je to 20 dní, co jsem tu nenapsala ani čárku. Kaji se, kaji a slibuji, že se polepším. Tedy, alespoň se o to pokusím :)
Člověk by tu potřeboval nafouknout den minimálně na dvojnásobek. Já, spáč první třídy, který když nenaspal min. 10 hodin v kuse, tak chodil na čele s nálepkou ,,Nemluvit, nesahat, nic po mě nechtít", bych tu nejraději jela nonstop i za cenu mrtvolného zjevu a mozkového výplachu. Omg, ta Amerika vážně mění lidi..:-)

Co se týče situace doma. S HM jsme měly po dni návratu do NY rozhovor, kde jsme si vysvětlily pár věcí, které se nám nelíbí a které bychom rády změnily. Myslím, že jsme obě potřebovaly pročistit vzduch. Nevím, co jí HD řekl, každopádně si myslím, že nebýt jeho, visela bych buď já nebo HM na větvi a pěkně bychom se houpaly do větru. Tomu člověku z nás jednou praskne cévka, haha :))

Každopádně s odstupem času musím uznat, že se HM opravdu snaží. Občas jí to ulítne, ale pokud bych měla být objektivní, zatím to klape. Po našem talku jela do obchodu a když jsem si šla pro monitor, hlídat malého při spaní, našla jsem na stole obálku s mým jménem a dvě čokolády (na čokoládách jsem tu závislá, což se začíná pěkně projevovat. Věstonická Venuše hadr, haha) V přáníčku bylo napsáno ,, Deniso, děkujeme Ti za všechnu pomoc na naší dovolené a za to, že děláš našeho syna tak šťastným". Uznejte sami, takové gesto by dojalo i největšího psího čumáka pod sluncem.
Takže jsem seděla na terase v houpacím křesle a přemýšlela, jak jim oplatit stejnou mincí, protože tohle jsem nemohla jen tak ignorovat. Abyste pochopili, pro mě je opravdu těžké projevovat své emoce navenek, kord ,,cizím" lidem. To byl taky můj první střet s americkou mentalitou tady. V mé rodině, pokud nepoužíváte slova jako skvělý, úžasný, ohromující a neskáčete u toho nadšeně do stropu, tak si myslí, že je něco špatně. Takže jsem se tu ze začátku učila nafukovat, nafukovat a nafukovat, respektivě přehrávat a místo ,, To jídlo je vynikající", sázet poklony typu ,,Nikdy jsem nejedla nic lepšího, To je naprosto úžasný, Jsem v sedmém nebi". Haha, už jen když to píšu, tak mě ta faleš bije do očí, ale Amíci (alespoň ti moji) tyhle přehnané reakce potřebují jako kyslík k dýchání. Takže jsem seděla v té židli a lámala si hlavu, jak jim vyjádřit mé vnitřní rozpoložení tak, aby i bez přehrávání pochopili, jak upřímně si toho cením a zároveň, aby to bylo v souladu s mou osobností.

Po 15 minutách jsem se prostě zvedla, šla za HM do pokoje a beze slova jsem ji objala. Ono asi nebylo potřeba cokoliv říkat. A pak jsme se obě rozbrečely. Haha, hysterky první třídy. Mně se tak ulevilo. To byla snad první chvíle od mého příletu, co jsem si nepřipadala jako napnutá štangle. Od té doby se situace rapidně zlepšila (musím zaklepat, abych to nezakřikla). S HM jsme nalezly témata k povídání, což se i odráží na mé angličtině. Ano přátelé, po dvou měsících tady začínám konečně mluvit! Dokonce jsme spolu i vařily večeři. Pomohla mi vybrat školu a světe div se, vysekla mi tu největší poklonu jakou mi mohla dát a to, že se mě zeptala na můj názor a radu! To jsem vážně čuměla, haha a říkala si, tak Pospíšilová a teď jsi postoupila o level výš.

:-)
Přidej na Seznam