Není všechno zlato, co se třpytí

23. července 2012 v 6:26 | Aupair USA |  Zbožňuji New York
Není všechno zlato, co se třpytí.

Tak tohle moudro perfektně pasuje na mou host rodinu. Bohužel. Po necelém prvním měsíci v USA přichází trpké prozření...

Abyste si nemyseli, mám je všechny moc ráda, ale dohání mě k šílenství. Teď už ne jen občas, ale většinou. Nevím, jestli je to tím, že jsem tu teprve tak krátce, pořád se přizpůsobuji a necítím se s nimi až tak uvolněně jak bych si přála (s pocitem, že bych si tu někdy připadala jako člen rodiny, jsem se rovnou rozloučila), ale je to divný. Terka měla pravdu, každej z nás si Ameriku vysnil a teď dochází ke střetu s realitou.

Všechno to začalo tím, jak mě HD nevyzvedl z nádraží, já si v lijáku sháněla tágo, abych za něj po příjezdu vyplázla 12 dolarů a zjistila, že si HD leží v teploučku u televize. Btw, nádraží je od nás 5 minut autem. Nedokážete si představit, jak jsem byla naštvaná. A to mi ještě s úsměvem na rtech povídá, že mám dávat vědět dřív jak 1 hodinu před plánovaným příjezdem..wtf?! Ale ok..tady jsem došla k bodu, že jejich dům, jejich pravidla...

Jak už jsem psala v předchozím článku, host rodina mě vzala na dovolenou do Jižní Karolíny. Pak jedeme do Severní Karolíny a pak ještě někam, bůhvíkam. Mám v tom docela zmatek. Každopádně budeme pryč cca měsíc. Že bych skákala nadšením do stropu se říct nedalo, ale pořád doufám v lepší zítřky.

HD byl už celej týden jako vyměněnej. Asi cestovní horečka či co. Vůbec se nesmál, nevtipkoval, když měl malej ty své stavy, tak už na něj nebyl ťuťu, ale byl na něj ostrej a poslední tři dny se utábořil v obýváku, kde si z gauče udělal svou pracovnu a pomalu tři dny nespal. Chudák.

Včera byl den D, kdy se mělo vyrážet. Malej byl táááák natěšenej. Pořád opakoval ,,Bye bye, car, bye bye car", což znamená, že ví, že se pojede někam autem. A pak opakoval ,,Mimi", což je jeho babička.
Hodina odjezdu byla stanovená na 11tou hodinu dopolední. Abych Vám trošku přiblížila charakter HM. Ona je v jádru hodnej člověk. Ale učitelka se v ní nezapře. Všechno má totálně nalajnované, na všechno musí mít svůj list, seznam, všechno popsaný a pokud se nejede podle jejího plánu, tak je zle. Mimochodem doporučuji všem nedochvilným lidem. Takový člověk je nejlepší škola ;) Takže já už 10 minut před 11tou stepovala s malým u dveří, připravení na odjezd a oni kolem mě poletovali se slovy ,,Almost done" (Jsme skoro hotovi).

Almost done rozhodně nebyli, tak mě HM poslala s malým nahoru, at mu sbalím nějaké hračky. Ánoo, teď přichází na řadu řev číslo 1!! (ten už tady totiž dlouho nebyl).
Chudák malej, jak byl připravenej k odchodu a poté zavlečen opět do pokoje, tak byl asi zblbej, že ho tam necháváme. No, tady se organizace HM moc nepovedla. Dítě řvalo, HM s HD se hádali, protože HD řekl HM ať mi pomůže, ta se ohradila, že ona dělá úplně všechno..no, skvělej start. Dopadlo to tak, že HM zapomněla zavřít bezpečnostní vrátka na schody, takže jsem doběhla malýho, který byl už v polovině schodů, a protože mě táhl s brekem dolů, šla jsem s ním ven a posadila ho do auta, aby věděl, že s náma pojede. Zabralo to, konečně po 20 min přestal brečet . HM dobalila zbytek hraček a nějaký knížky. Jedině co jsem stihla hodit do kufříku byly dvě malého nejoblíbenější hračky, dřevěná deska s abecedou a druhá s číslicema, tím je malej jak posedlej a vlastně s ničím jiným si nehraje. Zbytek mu dobalila HM. V autě jsem dostala sprda, že když jsem viděla, že se tak dlouho prdelí, tak jsem měla malýmu ohřát oběd. Ok, pro příště budu prozíravější.

Jeli jsme asi 5 hodin. Nekonečných pět hodin, během kterých mě malej kopal do obličeje do ramene, chtěl mi šťourat do očí, když jsem mu řekla, že ne, že to bolí, tak samozřejmě další dávka řevu. Jako povím Vám, už si zvykám na to, že mě tu obden bolí hlava. Vážně. Strašně se nudil, tak vymýšlel blbosti. Se vším házel, když jsem mu to nepodala, začal vřeštět. Jeho oblíbená činnost kromě vypíchávní mi očí z důlku bylo to, že si sundal boty a házel mi je do obličeje. Ani Vám nedokážu popsat tu radost, když jsme konečně byli na místě. Ocean City, kde jsme měli přespat jednu noc a další den vyrazit na druhou půlku naší cesty až do Jižní Karolíny. Pokoj jsem měla společnej s nimi a měla jsem spát na gauči.
Večer jsme vyrazili do restaurace na večeři. Všude na každém rohu tu jsou hotely a restaurace, speiélně s kraby. To bylo skvělý, to jídlo je tady asi ta nejsvětlejší chvilka. Přes celej stůl Vám hodí hromadu krabů, vyfasujete kladívko a už se jede. Naneštěstí kladívko vyfasoval i malej, takže jsem do večera měla hlavu jak pátrací balón. Haha, v restauraci proběhl řev č. 8,9,10, ale já už měla padla, takže jsem se dívala na tu komedii před sebou a říkala si ,,jen si teď skliďte to, co jste si zaseli, haha". Mimochodem před spaním HM otevřela kufřík s hračkama, kterej sama balila!!! a říká mi ,,To jsou jen tyhle hračky a knížky? Já myslela, že je toho víc? A co ta abeceda? Tohle bych já v životě nevzala na dovolenou, to má tolik kousků, které se můžou poztrácet. Ale je dobře, že jsi vzala číslice, malej je má tolik rád". (Ty číslice se vůbec neskládají z malých kousků). Tady už mě opustila všechna síla alespon na nějaký náznak přetvářky, jen jsem pokrčila rameny a pomyslela si ,,Prosím, zastřelte mě někdo". Co jsem jí měla říct, když věděla, co v tom kufru je, když ho sama balila?! A pokud se jí tam nelíbila ta abeceda, tak jí měla vyndat.Tady jsem došla k bodu číslo dvě, že americké chápání vážně nepobírám..

Druhý den mi nechali volné ráno, ať se prospím, že v 11 se razí na cestu. Usnula jsem asi ve tři, protože po chodbě pořád někdo coural a někdo tam něco rozebíral (důležitě a hlavně nahlas, co kdyby chtěl někdo třeba spát) a malej vstával cca v 8, začali courat do kuchyně a koupelny přes můj gauč, takže o nějakém vyspání nemohla být řeč. Ale potom, co odešli na beach jsem ještě chvíli polehávala a užívala si konečně tu chvilku ticha. Samozřejmě jen co se vrátili, byl další problém, protože jsem byla v koupelně a oni se nemohli jít osprchovat haha. (bylo cca půl 11, takže času dost). Jen jsem slyšela HD, jak říká ,,she knew it.." (ona to věděla)...
Do teď nevím, co jsem měla vědět, ale asi se jim nelíbila má ,,ranní hygiena" haha.

Poté, co se osprchovali a já se zeptala, jestli mám malému ohřát oběd, abych předešla včerejšímu indicentu (vidíte, jak se rychle učím?), jsem začala balit hračky. Haha, tady jste měli být, protože to byla komedie jako prase. Kontrolovali se kousky těch dřevěných desek. Ironicky abeceda byla celá, ale chybělo číslo pět! HM šla pára z nosu i z uší, byla totálně na*raná, běhala po pokoji a pořád jen opakovala, že to byl dárek z Německa (od jejich předchozí aupair), že je to nesehnatelný a já vám nekecám, hodinu jsme hledali prst s číslem pět. Vůbec na mě nemluvila, jen opakovala, jak je vytočená. Proč jsem měla pocit, že to dává za vinu mě? Pak se mě ptala, jestli jsem si jistá, že když jsem to balila, že tam to číslo bylo. Řekla jsem jí, že nevím, že klidně může být doma. Tak se podívala na HD a poví mu ,,no ty jí rozumíš?" Jako fakt na pěst. Zmiňovat eskapádu na recepci, kdy jsem si myslela, že zažádám o rematch a potom na obědě, kterej malej zase prořval nebudu. Prostě když je na blízku HM, tak je malej rozmazlenej, až to bolí. Doslova!!!

Jo, HD mi na obědě povídá, at se nebojím, že malej je z pláže unavenej, že bude v autě spát a že si odpočinu. HM se na něj podívala a povídá mu ,, proč by měla odpočívat, když spala celé ráno, co jsme byli na pláži?" Jako já Vám nevím, co mě štve víc, jestli to, že o mě přede mnou mluví, jako kdybych tam nebyla, nebo ten její přístup. V téhle chvíli jsem měla na krajíčku ten den asi potřetí.

Cesta autem byla cca stejná jako včera. Z jedné strany vřestící dítě, z té druhé HD, ať mu malej nehází talíř na hlavu, že řídí a hlavně, at nevřeští!!!



Byla jsem ve stavu, kdy jsem neměla náladu absolutně na nic, nekomunikovala jsem, nesmála se. Já vím, že malej za to nemůže. Na první benzínce jsem si musela koupit něco sladkýho, abych obalila ty nervy cukrem. Host rodiče mi řekli, že mi všechny výdaje za jídlo budou platit, i čokolády. HM se na mě u pokladny podívala, otočila se na podpatku a odešla. Musela jsem se smát.

Konečně po dalších 5ti hodinách jsme dorazili na místo! Je to tu nádherný. Máme pronajatý veliký a nádherný barák hned u pláže s vlastním bazénem. Jsou tu HD rodiče, oba dva bráchové s manželkama a dětma. Všichni jsou strašně milí, speciélně HD maminka. Do té jsem se naprosto zamilovala :-). HM od té doby seká latinu, respektivě nasadila americkej výraz typu, všechno je dokonalý.

Na večeři jsme jeli do krásný restaurace, všichni si se mnou povídají a HD mi udělil volno, takže jsem nemusela sedět vedle malýho a snášet ty jeho výlevy. Místo mě ho krmila jeho 10tá sestřenice, které HM ještě říkala, jak ho má krmit a co naopak nesmí a bla bla, až jí HD povídá, jestli jí není blbé, že se o něj stará 10letá holka, místo toho, aby se sama najedla. Já seděla pěkně mezi bábi a dědou :-) Děda se ke mně měl a když jsem mu řekla, že mám německý předky, tak se se mnou přestal bavit, haha :D

Ale jídlo bylo výborný! A taky nechutně drahý, haha. Dala jsem si pěkně vepřovou kotletku na pomeranči, s rukolou a bramobrami ve slupce. Mňamka největší! Vám říkám, že jídlo je jediná světlá chvilka tady ! Děda rázem zapomněl na mé germánské kořeny, když jsem nechala kost obalenou masem ležet ladem na talíři a dovolila jsem mu, aby si ji vzal a obral ji od zbývající ho masa a morku :D Takhle se dělají kamarádi..přes žrádýlko :D

Jinak dneska jsem poprvé pracovala přesčas a malej mě při něm počůral, za dobrotu na žebrotu haha. Ale zítřek mám den volna, takže celej den děti nechci ani vidět. Půjdu si zaběhat, mrknout se na pláž, nechám se hodit do města bo tak něco..konečně na chvíli relax a koupání v moři! Ani mi nevadí, že tu nikoho nemám, samota mi tu teď akorát bodne!

P.S. Pro lidi, kteří si myslí, že je to jen 2té dítě..já vím a nemám mu to za zlé. Je malej a chová se přesně tak, jak je k tomu vedenej. Přesná ukázka byla u večeře. Malej hodil nůž na HD, ten na něj zvýšil hlas ( nikdy jsem ho takhle neslyšela), malej začal brečet a co udělala HM? Sprdla HD a začala malýho utěšovat. Jako co to je?! A to potom, když nemáte podporu v rodičích, tak se s takovým materiálem těžko pracuje...

Ale příště snad už něco z veselejšího soudku! :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cepanka Cepanka | 23. července 2012 v 18:46 | Reagovat

Pojed zpatky:)

2 Terka Terka | 23. července 2012 v 20:55 | Reagovat

Ono ani nejde o to, zlatí, že jsme si Ameriku vysnili... jde o to, že jsme ani nepředpokládali, že to může být jinak a teď se z toho hroutíme. Je to vtipný. Ale je to realita. A pokud se na to nebudeš koukat tak, že "co tě nezabije,to tě posílí", tak zešílíš.

3 Katka Katka | 24. července 2012 v 16:20 | Reagovat

Znam par hodnejch deti zijicich v americe, akorat maji rodice cizence! :)Denisko, tezko rict, jestli rematch by bylo zlepseni... BTW- neni hostmum tehotna??? Nebo si to pletu s nekym jinym...? Opatruj se, pusu Katka

4 Denisa Denisa | Web | 26. července 2012 v 1:43 | Reagovat

Ahoj Kačko, já myslím, že na rematch je ještě brzy. Vzhledem k tomu, že je to rodina, která má už třetí aupair a koo se se mnou loučila se slovy, že mám štěstí, v jaké jsem bezvadné rodině, tak by asi nakloněná na mou stranu moc nebyla a balit kufry domů se mi ještě nechce :-) A pořád věřím, že po dovolené, až se najede konečně na nějaký systém a malej od září začne chodit do školky, tak se to zlepší :-)

5 Psycho Tuty Psycho Tuty | Web | 31. července 2012 v 23:13 | Reagovat

Páni! Obdivuju tě! ;-) Dobře se čtou tvé články.. nesnášim dlouhé články, ale do tvých jsem se úžasně začetla! ;-) Páni! :-)
Zavidím ti NY! :-D taky se tam hodlám v budoucnu podívat, alespoň jednou :-D Chtěla jsem taky zkusit třeba na rok dělat aupair, ale nejsem si až tak moc jistá :-( za prvné určitě s mojí angličtinou, která není na zas tak moc dobré úrovni a také ještě nemám věk :-D ale po škole bych to chtěla zkusit :-)
Docela tě obdivuju, já chych asi už malého ubila! :-D obdivuju tě že to zatím zvládáš a věřím že to budeš zvládat dál, chce to jen pevné nervy! :-D Podle mě je to pěknej uličník :-D HM je podle mě určitě v hlouby duše taky fajn :-D určitě si tě oblíbí! ;-) a HD je asi maximálně v pohodě ne? :-) teda až na ten začátek.. :-D :-D to jsem tě litovala.. ;-)
Mám dotaz - co máš za školu? přímo nějakou pečovatelskou? :-)
Jinak pevné nervy s malým uličníkem, ať se v USA máš fajn a ať jsou na tebe hlavně hodně hodný! :-D užíj si to tam.. :-)
PS: obdivola jsem tě v tom NY, já bych se asi po**ala strachy tam jít :-D

6 Denisa Denisa | Web | 7. srpna 2012 v 5:58 | Reagovat

[5]: Děkuji za pochvalu! Vždycky to moc potěší! Určitě to zkus, dokud jsi mladá a nemáš závazky. Neříkám, že musíš nutně vycestovat jako aupair, ale hned po škole bych brala roha na ramena a objevovala svět :) Malej je číslo, dává mi zabrat, ale pak jsou chvíle, kdy bych ho umačkala láskou, on ví, co na mě platí :-D Jinak žádnou pečovatelkou nemám, mám gympl, jen jsem občas pohlídala sem tam dítě a pak jsem se starala o skupinku dětí v Domově dětí a mládeže, toť vše :-) Měj se moc hezky a doufám, že se další články budou líbit stejně jako předešlé :-)

7 Psycho Tuty Psycho Tuty | Web | 7. srpna 2012 v 19:18 | Reagovat

[6]: Ano, hodlám hned po škole nabrat více zkušeností s dětmi (něco málo mám, ale to je jen občasný hlídání u sousedky o prázdinách, víkendech, její malé, rozcapené, 5 roční dcerky Elišky :-D ) a vyrazit do světa :-D
určitě se mi budou líbit! ;-) už mám uloženej odkaz na tvůj blog a jsem tvojí pravidelnou návštěvnicí ;-) :-P

8 aleš aleš | Web | 11. prosince 2012 v 15:17 | Reagovat

to je dobrý článek teda, s tím zlatem, máš pravu, ovšem já investuji do zlata http://www.investice.info/?p=119

9 M M | E-mail | 27. února 2013 v 10:52 | Reagovat

Ano, souhlasím že je to příšerné hlídat rozmazlené děcko, ale ještě horší je, když to děcko má "hlídat" puberťák. Nezlob se na mne, ale sama již mám děti a tak na tvůj článek hledím jnak. Souhlasím s chybou ve výchově rodičů, ale já bych tě za hlídačku fakt nechtěla. Naše děti byli také hlídány a tak mohu trochu posoudit. jen slečna už nám odrostla a teď má vlastní dítko a tak hledáme další. Ale typu jako ty je třeba se vyhnout. Není to nic proti Tobě (vždyť Tě neznám), ale doporučuji si najít jinou práci, než je v rodině. Když totiž rodina hledá někoho na hlídání potomků, tak potřebuje pomoc a ne pomáhat další osobě. Tak snad mi rozumíš.

10 Denisa Denisa | 27. února 2013 v 16:50 | Reagovat

Dobrý den, děkuji za doporučení, ale v nové rodině jsem naprosto spokojená a šťastná, takže není důvod si hledat jiný obor. Místo jednoho mám sice tři malé děti (proboha, kdo mohl takovému puberťákovi svěřit tři malé děti?), ale neměnila bych. Nebudu popírat, že to k procházce růžovým sadem má daleko, ale s podporou rodičů to zvládám. Ano, s podporou. A tím nemyslím, že by mě vodili za ručičku, jak si asi představujete, že by byl můj ideální stav. To tu nikdo nebude. Ale tím, že mi tu vytvořili tak harmonické zázemí, že se tu cítím nejen jako člen rodiny, ale přímo jako doma! Není to neuvěřitelné? Nikdo mi potají neprojíždí soukromý mobil, nikdo mě neomezuje v mém osobním volnu, nikdo se netváří jako citron, když se chci zapojit do rodinných aktivit. Pokud soudíte podle začátků (tento článek je z druhého měsíce), budiž. Jsem toho názoru, že pokud si k sobě rodina vezme AUPAIR ze zahraničí, nehledě na věk, měla by Vám být, zejména v začátcích  oporou. Kord v neznámé zemi. Budete překvapená, ale ještě tu existují klasické chůvy, které tu zázemí mají, rodinů a přátelé také. Možná by to pro některé rodiny, které se o nic a nikoho nechtějí starat, byla lepší volba. Ví, jak to tu chodí a orientují se. Neznám Vás a nechci Vás soudit, ale upřímně bych byla zvědavá na Vás. A budťe v klidu, já se za Vás názor nezlobím, také bych Vám s tímto přístupem ,,hlídačku" dělat taky nešla. Jestli mi rozumíte.

11 Denisa Denisa | 27. února 2013 v 18:54 | Reagovat

Mimochodem, kdybyste věnovala tolik energie svým dětem jako vysedávání u počítače a sjíždění mého blogu, třeba byste žádnou hlídačku nepotřebovala :) Přeji hezký den.

12 E E | E-mail | 4. března 2013 v 7:31 | Reagovat

ahojky, původně jsem chtěla reagovat na příspěvek "paničky z oxfordu", jako, že kdyby doma častěji přiložila ruku k dílu, tak nemusí mít "hlídačku" pro své vlastní děti atd. Mám také děti, nejsem žádný puberťák a vše jsem zvládala (neříkám že v pohodě, někdy jsem si i myslela že to nedám). Ale vše se za podpory manžela zvládlo, chodila jsem do práce, děti každý den kromě pátku na všelijaké kroužky, až do večera. to jsem jim ještě vařila a pekla. Nechodili do školní jídelny. Takže tu neplácám do větru. Ale slečna Denisa to s nadhledem a bez nějakých větších skrupulí řekla za mě. Lépe bych to nenapsala, takže jediné co teď mohu dodat je ..mám docela obavy, že mi porozumíš milá "M"

13 E E | E-mail | 4. března 2013 v 7:33 | Reagovat

poslední věta má být: mám docela obavy jestli mi porozumíš ty milá "M".

14 MichaylJapkayarf MichaylJapkayarf | E-mail | Web | 6. září 2017 v 2:09 | Reagovat
15 Michlownekly Michlownekly | E-mail | 11. září 2017 v 5:40 | Reagovat

Дома есть интернет, продайте часть своего трафика и получи деньги через 15 - 20 мин!<a href=http://link21.info/cyqfo>Подробнее....</a>

16 SabrielSap SabrielSap | E-mail | Web | 12. září 2017 v 18:18 | Reagovat

Настройка xRumer 16 при первом запуске. Видеоурок №1: https://youtu.be/LFngR0NqvTE

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Přidej na Seznam