Nedělní bohoslužby? Ne, děkuji :D

11. července 2012 v 6:23 | Denisa USA |  Zbožňuji New York
Takže přátelé, dnes je to přesně 12 dní, co jsem přeskočila rohožku mého nového amerického domova a za dalších 12 dní pokořím nejdelší dobu strávenou bez mého milovaného blonďatého pitbula. Ano, po kom jiném by se mi mohlo stýskat, než po mé mamince :-* :)). *opětzamáčknemeslzu* maminko líbám tě !!

Tak trochu na mě ze všech stran padá nostalgie (nemyslím tím homesick, kdy si hodíte peřinu přes hlavu, bulíte do polštáře, řasenka Vám teče ze všech stran a vy se u toho ještě stačíte ládovat oříškovou čokoládou), ale taková ta nostalgická melancholie, kdy se mi rty zvlní do mírného úsměvu a dokonce se mi zasteskne i po tolik nenáviděných tlačenicích na Václaváku, do kterých bych jindy nejraději hodila odjištěný granát..

Jsem překvapená, jak tu čas utíká neuvěřitelně rychle. Život tu plyne rychlostí jako když proséváte písek mezi prsty. Sotva otevřete oči, čas Vás nutí, je zase zavřít. Je to jako nevyrovnaný souboj, ve kterém absolutně prohrávám. A to prosím vstávám s kokrháním kohoutů! Mám pocit, že nic nestíhám, nic pořádně nedělám a hlavně, že pracuju minimálně přes měsíc v kuse! A věřte mi, není to moc nóbl pocit :D Jsem po tom dni tak vyšťavená, že mi dává hodně práce se překecat, abych si vlezla alespoň do tý vany..

Dobrá zpráva ale je, že se tu začínám cítít víc dobře. Jsem víc uvolněnější, už ne v křeči, dokonce jsem ve fázi, kdy si dojdu sama do ledničky a rodiče jsou třeba ve vedlejším pokoji. Před týdnem museli být venku nebo v jiném patře, abych se odvážila si něco vzít. Holt rabování cizích lednic nikdy nepatřilo mezi mé parkety :-) Dokonce i host rodiče mi řekli, že je na mě vidět, že jsem víc v pohodě :-)

Takže, co se vše uďálo od dob grilovačky...

Teď zbystřete, neboť jak napovídá nadpis článku ....Pospíšilová byla v kostele !!

Ne, nemáte halušky a pro pár rádoby vtipných - kostel nelehl popelem! :D
Všichni byli strašně natěšení z toho, jak mě provedou, jak mě představí novým lidem a jak si to tam zamiluju (,,haha") :D.
Když jsem poprvé spatřila pana pastora či faráře (jak chcete), okamžitě jsem zalitovala, že jsem kdy sledovala filmy s církevním hodnostářem a ručkama Šmátralkama na dospívajících chlapcích ve vedlejší roli. Věřte mi, celou bohoslužbu mi fantazie pracovala na plné oprátky :D
Usadili jsme se do lavic, HD se postavil a začal mě představovat ostatním, ze všech stran se ozývalo srdečné ,,Vítej" a všichni byli milí a usměvaví.
Pak to začalo. Pastor se zhluboka nadechl a hodinu a půl mluvil o něčem, po čemž by ho 98% Čechů svázalo do svěrací kazajky a odvezli na léčení k Chocholouškovi. Pak přišla ta osudná věta !! Když s vážným výrazem a očima těkajícími po svých ovečkách pronesl, že se ďábel skrývá v každém z nás, musela jsem se štípnout do ruky, abych tam nebuchla smíchy. Když už jsem si myslela, že nemůže přijít nic horšího, HD otevřel Bibli, zabořil do ní prst , povzbudívě na mě mrkl začal zpívat !!!! No já jsem myslela, že se zbláznil! Střídavě jsem civěla na ten prst a na něj a říkala si, že to snad nemůže myslet vážně Bohužel myslel :D Tak jsem se nadechla a spustila. Jak jsem předpokládala, podruhé už HD prst nezabořil :D
Ale byla jsem taky pěkně naštvaná !! Tak já mu tam zpívám, odříkávám mu tam ty potrhlý modlitby a myslíte si, že jsem si ke konci mohla vzít štamprli vína s chlebem?! No jasně, že ne !!! A přitom by to víno po tý hodinový eskapádě docela bodlo :D

Ale ubobřil si mě obědem, vzal nás do jedné restaurace v Dobby Ferr, kde je obrovské jezero a v dálce v takové úžině je nádherně vidět panoráma New Yorku. Za tenhle zážitek mu to budiž odpuštěno :D Dítě mi samozřejmě udělalo v restauraci takovou scénu, že jsem každou chvíli očekávala sociálku. Uteklo mi mezi lidi a když jsem ho čapla za ruku, tak se smýklo na zem, začalo řvát, kopat nožičkama, rudnout a pak modrat. Byl jak hysterická discokoule. Rodiče nedělali vůbec nic. Stáli tam a koukali na mě, jak nad ním zoufale stojím a snažím se ho uklidnit. Při zpáteční cestě se na mě začal konečně smát a to když mi plnou parou napařil plastové autíčko do obličeje, až mi vytryskly slzy z očí a na nose jsem měla krapet sedřenou kůži. To byla asi první chvíle, kdy jsem si pomyslela, že vážně, ale vážně nesnáším děti..:D

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martin Martin | 12. července 2012 v 2:07 | Reagovat

To budes muset kazdou nedeli do takhle zabavnyho kostela? Nebo te jako pohanku nechaji svemu barbarskemu osudu? :-D

2 Denisa Denisa | Web | 12. července 2012 v 6:12 | Reagovat

Sem tam je tam budu muset poctít svou přítomností, ale zase všeho s mírou :-D malej je naštěští tak malej, že ho tam moc často neberou :-D  :-D

3 Martin Martin | 19. července 2012 v 20:35 | Reagovat

Tak jsem vcera byl na ambasade v Praze. Az na to, ze jsem tam cekal 3 hodiny,tak vse dopadlo dobre. Viza jsem dostal. Vypada to, ze pristi tyden naberu smer LA :-)

4 Denisa Denisa | Web | 20. července 2012 v 4:11 | Reagovat

Super! Velká gratulace :-D Pokud by jsi někdy zavítal k nám do NY, stačí se ozvat  ;-)

5 Mish Mish | Web | 25. července 2012 v 17:23 | Reagovat

:D mohla bych si ty tvoje články číst pořád dokola a pořád bych u nich umírala smíchy :D.. hysterická diskokoule jednoznačně vede :)

6 Denisa Denisa | Web | 26. července 2012 v 1:45 | Reagovat

Děkuji, děkuji, asi mě ten večer políbila múza či co :-D Ale ty už koukej napsat nový článek! Nemám co číst!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Přidej na Seznam