Červenec 2012

Není všechno zlato, co se třpytí

23. července 2012 v 6:26 | Aupair USA |  Zbožňuji New York
Není všechno zlato, co se třpytí.

Tak tohle moudro perfektně pasuje na mou host rodinu. Bohužel. Po necelém prvním měsíci v USA přichází trpké prozření...

Abyste si nemyseli, mám je všechny moc ráda, ale dohání mě k šílenství. Teď už ne jen občas, ale většinou. Nevím, jestli je to tím, že jsem tu teprve tak krátce, pořád se přizpůsobuji a necítím se s nimi až tak uvolněně jak bych si přála (s pocitem, že bych si tu někdy připadala jako člen rodiny, jsem se rovnou rozloučila), ale je to divný. Terka měla pravdu, každej z nás si Ameriku vysnil a teď dochází ke střetu s realitou.

Všechno to začalo tím, jak mě HD nevyzvedl z nádraží, já si v lijáku sháněla tágo, abych za něj po příjezdu vyplázla 12 dolarů a zjistila, že si HD leží v teploučku u televize. Btw, nádraží je od nás 5 minut autem. Nedokážete si představit, jak jsem byla naštvaná. A to mi ještě s úsměvem na rtech povídá, že mám dávat vědět dřív jak 1 hodinu před plánovaným příjezdem..wtf?! Ale ok..tady jsem došla k bodu, že jejich dům, jejich pravidla...

Jak už jsem psala v předchozím článku, host rodina mě vzala na dovolenou do Jižní Karolíny. Pak jedeme do Severní Karolíny a pak ještě někam, bůhvíkam. Mám v tom docela zmatek. Každopádně budeme pryč cca měsíc. Že bych skákala nadšením do stropu se říct nedalo, ale pořád doufám v lepší zítřky.

HD byl už celej týden jako vyměněnej. Asi cestovní horečka či co. Vůbec se nesmál, nevtipkoval, když měl malej ty své stavy, tak už na něj nebyl ťuťu, ale byl na něj ostrej a poslední tři dny se utábořil v obýváku, kde si z gauče udělal svou pracovnu a pomalu tři dny nespal. Chudák.

Včera byl den D, kdy se mělo vyrážet. Malej byl táááák natěšenej. Pořád opakoval ,,Bye bye, car, bye bye car", což znamená, že ví, že se pojede někam autem. A pak opakoval ,,Mimi", což je jeho babička.
Hodina odjezdu byla stanovená na 11tou hodinu dopolední. Abych Vám trošku přiblížila charakter HM. Ona je v jádru hodnej člověk. Ale učitelka se v ní nezapře. Všechno má totálně nalajnované, na všechno musí mít svůj list, seznam, všechno popsaný a pokud se nejede podle jejího plánu, tak je zle. Mimochodem doporučuji všem nedochvilným lidem. Takový člověk je nejlepší škola ;) Takže já už 10 minut před 11tou stepovala s malým u dveří, připravení na odjezd a oni kolem mě poletovali se slovy ,,Almost done" (Jsme skoro hotovi).

Almost done rozhodně nebyli, tak mě HM poslala s malým nahoru, at mu sbalím nějaké hračky. Ánoo, teď přichází na řadu řev číslo 1!! (ten už tady totiž dlouho nebyl).
Chudák malej, jak byl připravenej k odchodu a poté zavlečen opět do pokoje, tak byl asi zblbej, že ho tam necháváme. No, tady se organizace HM moc nepovedla. Dítě řvalo, HM s HD se hádali, protože HD řekl HM ať mi pomůže, ta se ohradila, že ona dělá úplně všechno..no, skvělej start. Dopadlo to tak, že HM zapomněla zavřít bezpečnostní vrátka na schody, takže jsem doběhla malýho, který byl už v polovině schodů, a protože mě táhl s brekem dolů, šla jsem s ním ven a posadila ho do auta, aby věděl, že s náma pojede. Zabralo to, konečně po 20 min přestal brečet . HM dobalila zbytek hraček a nějaký knížky. Jedině co jsem stihla hodit do kufříku byly dvě malého nejoblíbenější hračky, dřevěná deska s abecedou a druhá s číslicema, tím je malej jak posedlej a vlastně s ničím jiným si nehraje. Zbytek mu dobalila HM. V autě jsem dostala sprda, že když jsem viděla, že se tak dlouho prdelí, tak jsem měla malýmu ohřát oběd. Ok, pro příště budu prozíravější.

Jeli jsme asi 5 hodin. Nekonečných pět hodin, během kterých mě malej kopal do obličeje do ramene, chtěl mi šťourat do očí, když jsem mu řekla, že ne, že to bolí, tak samozřejmě další dávka řevu. Jako povím Vám, už si zvykám na to, že mě tu obden bolí hlava. Vážně. Strašně se nudil, tak vymýšlel blbosti. Se vším házel, když jsem mu to nepodala, začal vřeštět. Jeho oblíbená činnost kromě vypíchávní mi očí z důlku bylo to, že si sundal boty a házel mi je do obličeje. Ani Vám nedokážu popsat tu radost, když jsme konečně byli na místě. Ocean City, kde jsme měli přespat jednu noc a další den vyrazit na druhou půlku naší cesty až do Jižní Karolíny. Pokoj jsem měla společnej s nimi a měla jsem spát na gauči.
Večer jsme vyrazili do restaurace na večeři. Všude na každém rohu tu jsou hotely a restaurace, speiélně s kraby. To bylo skvělý, to jídlo je tady asi ta nejsvětlejší chvilka. Přes celej stůl Vám hodí hromadu krabů, vyfasujete kladívko a už se jede. Naneštěstí kladívko vyfasoval i malej, takže jsem do večera měla hlavu jak pátrací balón. Haha, v restauraci proběhl řev č. 8,9,10, ale já už měla padla, takže jsem se dívala na tu komedii před sebou a říkala si ,,jen si teď skliďte to, co jste si zaseli, haha". Mimochodem před spaním HM otevřela kufřík s hračkama, kterej sama balila!!! a říká mi ,,To jsou jen tyhle hračky a knížky? Já myslela, že je toho víc? A co ta abeceda? Tohle bych já v životě nevzala na dovolenou, to má tolik kousků, které se můžou poztrácet. Ale je dobře, že jsi vzala číslice, malej je má tolik rád". (Ty číslice se vůbec neskládají z malých kousků). Tady už mě opustila všechna síla alespon na nějaký náznak přetvářky, jen jsem pokrčila rameny a pomyslela si ,,Prosím, zastřelte mě někdo". Co jsem jí měla říct, když věděla, co v tom kufru je, když ho sama balila?! A pokud se jí tam nelíbila ta abeceda, tak jí měla vyndat.Tady jsem došla k bodu číslo dvě, že americké chápání vážně nepobírám..

Druhý den mi nechali volné ráno, ať se prospím, že v 11 se razí na cestu. Usnula jsem asi ve tři, protože po chodbě pořád někdo coural a někdo tam něco rozebíral (důležitě a hlavně nahlas, co kdyby chtěl někdo třeba spát) a malej vstával cca v 8, začali courat do kuchyně a koupelny přes můj gauč, takže o nějakém vyspání nemohla být řeč. Ale potom, co odešli na beach jsem ještě chvíli polehávala a užívala si konečně tu chvilku ticha. Samozřejmě jen co se vrátili, byl další problém, protože jsem byla v koupelně a oni se nemohli jít osprchovat haha. (bylo cca půl 11, takže času dost). Jen jsem slyšela HD, jak říká ,,she knew it.." (ona to věděla)...
Do teď nevím, co jsem měla vědět, ale asi se jim nelíbila má ,,ranní hygiena" haha.

Poté, co se osprchovali a já se zeptala, jestli mám malému ohřát oběd, abych předešla včerejšímu indicentu (vidíte, jak se rychle učím?), jsem začala balit hračky. Haha, tady jste měli být, protože to byla komedie jako prase. Kontrolovali se kousky těch dřevěných desek. Ironicky abeceda byla celá, ale chybělo číslo pět! HM šla pára z nosu i z uší, byla totálně na*raná, běhala po pokoji a pořád jen opakovala, že to byl dárek z Německa (od jejich předchozí aupair), že je to nesehnatelný a já vám nekecám, hodinu jsme hledali prst s číslem pět. Vůbec na mě nemluvila, jen opakovala, jak je vytočená. Proč jsem měla pocit, že to dává za vinu mě? Pak se mě ptala, jestli jsem si jistá, že když jsem to balila, že tam to číslo bylo. Řekla jsem jí, že nevím, že klidně může být doma. Tak se podívala na HD a poví mu ,,no ty jí rozumíš?" Jako fakt na pěst. Zmiňovat eskapádu na recepci, kdy jsem si myslela, že zažádám o rematch a potom na obědě, kterej malej zase prořval nebudu. Prostě když je na blízku HM, tak je malej rozmazlenej, až to bolí. Doslova!!!

Jo, HD mi na obědě povídá, at se nebojím, že malej je z pláže unavenej, že bude v autě spát a že si odpočinu. HM se na něj podívala a povídá mu ,, proč by měla odpočívat, když spala celé ráno, co jsme byli na pláži?" Jako já Vám nevím, co mě štve víc, jestli to, že o mě přede mnou mluví, jako kdybych tam nebyla, nebo ten její přístup. V téhle chvíli jsem měla na krajíčku ten den asi potřetí.

Cesta autem byla cca stejná jako včera. Z jedné strany vřestící dítě, z té druhé HD, ať mu malej nehází talíř na hlavu, že řídí a hlavně, at nevřeští!!!



Byla jsem ve stavu, kdy jsem neměla náladu absolutně na nic, nekomunikovala jsem, nesmála se. Já vím, že malej za to nemůže. Na první benzínce jsem si musela koupit něco sladkýho, abych obalila ty nervy cukrem. Host rodiče mi řekli, že mi všechny výdaje za jídlo budou platit, i čokolády. HM se na mě u pokladny podívala, otočila se na podpatku a odešla. Musela jsem se smát.

Konečně po dalších 5ti hodinách jsme dorazili na místo! Je to tu nádherný. Máme pronajatý veliký a nádherný barák hned u pláže s vlastním bazénem. Jsou tu HD rodiče, oba dva bráchové s manželkama a dětma. Všichni jsou strašně milí, speciélně HD maminka. Do té jsem se naprosto zamilovala :-). HM od té doby seká latinu, respektivě nasadila americkej výraz typu, všechno je dokonalý.

Na večeři jsme jeli do krásný restaurace, všichni si se mnou povídají a HD mi udělil volno, takže jsem nemusela sedět vedle malýho a snášet ty jeho výlevy. Místo mě ho krmila jeho 10tá sestřenice, které HM ještě říkala, jak ho má krmit a co naopak nesmí a bla bla, až jí HD povídá, jestli jí není blbé, že se o něj stará 10letá holka, místo toho, aby se sama najedla. Já seděla pěkně mezi bábi a dědou :-) Děda se ke mně měl a když jsem mu řekla, že mám německý předky, tak se se mnou přestal bavit, haha :D

Ale jídlo bylo výborný! A taky nechutně drahý, haha. Dala jsem si pěkně vepřovou kotletku na pomeranči, s rukolou a bramobrami ve slupce. Mňamka největší! Vám říkám, že jídlo je jediná světlá chvilka tady ! Děda rázem zapomněl na mé germánské kořeny, když jsem nechala kost obalenou masem ležet ladem na talíři a dovolila jsem mu, aby si ji vzal a obral ji od zbývající ho masa a morku :D Takhle se dělají kamarádi..přes žrádýlko :D

Jinak dneska jsem poprvé pracovala přesčas a malej mě při něm počůral, za dobrotu na žebrotu haha. Ale zítřek mám den volna, takže celej den děti nechci ani vidět. Půjdu si zaběhat, mrknout se na pláž, nechám se hodit do města bo tak něco..konečně na chvíli relax a koupání v moři! Ani mi nevadí, že tu nikoho nemám, samota mi tu teď akorát bodne!

P.S. Pro lidi, kteří si myslí, že je to jen 2té dítě..já vím a nemám mu to za zlé. Je malej a chová se přesně tak, jak je k tomu vedenej. Přesná ukázka byla u večeře. Malej hodil nůž na HD, ten na něj zvýšil hlas ( nikdy jsem ho takhle neslyšela), malej začal brečet a co udělala HM? Sprdla HD a začala malýho utěšovat. Jako co to je?! A to potom, když nemáte podporu v rodičích, tak se s takovým materiálem těžko pracuje...

Ale příště snad už něco z veselejšího soudku! :-)

Válčíme

21. července 2012 v 8:42 | Aupair USA |  Zbožňuji New York
Tak jo, jestli mě ještě jednou někdo vytáhne z postele v 7 hodin ráno jen pro to, abych nepromeškala nedělní mši, v mém dni volna po těžce odmakaném týdnu, který byl doslova ve znamení krve, potu a zvratek, tak okolo sebe začnu plivat oheň!!

Ten kdo mě zná ví, že miluju výzvy. Ale co si budeme povídat, poslouchat slečnu, která vypadá jako ošklivej Harry Potter (jen jí strčit hůlku do ruky), jak káže o kráse a o tom, kolik bilonů ročně utratí Američani za kosmetiku a to po pouhých 4 hodinách spánku a bez ranní dávky kofeinu ??? To není výzva ale naprostý očistec! Hergot, kde je to jejich ,,Miluj bližního svého"? Naštěstí mi HM řekla, že ty jejich žalmy zpívat nemusím..haha, takže jsem jen dělala, že poslouchám, při modlitbě jsem padla do lehkého mikrospánku a na konci jsem se na každého usmívala jako měsíček na hnůj, šťastná, že můžu konečně vypadnout...jediná výhoda toho všeho byla, že jsme kvůli tomu všemu jeli až do jednoho kostela na Manhattan, kde jsem to měla jen kousíček na nedělní aupair meeting do Central Parku. Ano, mám zas sebou svůj první aupair meeting, kde jsem se konečně viděla s mojí kravičkou ze školení! Jak mě se po ní stýskalo! Huby nám jely, až mě bolely panty a já jsem se musela poplácat po ramenou, jak se má angličtina zlepšila! No, na konverzaci s Amíkem, aniž by si o mě nepomyslel, že jsem postižená to ještě není, ale hlavní je, že dělám pokroky! Asi si musím koupit něco za to, že jsem tak dobrá, haha! Takhle se šetří peníze :D

Z kostela do Central Parku jsem šla pěšky. Rodiče mi sice doporučili metro nebo taxi, že to budu mít rychlejší, ale jak jinak poznáte město, když ho neokusíte na vlastní kůži? :-)

A dobře jsem udělala! Byla to naprostá fantazie! Znáte ty reklamy, kdy slečna požitkářsky kousne do Magnumu, čokoláda pomalu praská a ona si vychutnává jeho chuť? Tak přesně takový pocit mě zalil, když jsem si to bezstarostným krokem štrádovala po ulicích Manhattanu, popíjejíc ledové kafe ze Sturbucksu a obdivující krásu NY. Sama, bez mapy, průvodce a bez toho, aniž by mě někdo zařadil do škatulky ,,Turista". Teď jsem byla součástí tohoto šíleného světa, kterého nemáte šanci pochopit, ani kdybyste se sebevíc snažili. Pořád jsem měla nutkání zvedat hlavu a dívat se nahoru za denním světlem. Tady totiž platí jedno pravidlo. Čím větší koncentrace mrakodrapů, tím více šera v ulicích. Tak můžete rozeznat turisty od New Yorčanů :-). Já už dostala upozornění, ať si na to vejrání vzhůru dávám pozor, neboť je to znamení pro zlodějíčky, že nejsem zdejší a tudíž jsem snadná kořist. A když k tomu přidáte i otevřenou pusu a nevěřícný výraz v očích, tak jste úplně jasní! :D Ano, přesně můj případ, ale na zlodějíčky jsem vytrénovaná, přeci jen pocházím z České republiky, že :D

Na meetingu jsem se seznámila s pár českýma holčinama, které jsem znala už virtuálně z fb skupiny a dvěma holkama z Makedonie. Bylo to moc fajn, ale myslím si, že podruhé si Aupair meeting nechám s klidným svědomím ujít. Ani moje koo s e neobtěžovala dorazit :D Po meetingu jsme razili směr Time Squere, kde jsme v jednom obchodáku strávili snad 4 hodiny! Ne, nejsme normální! Já jsem byla tak vyčerpaná a hladová, že jsem vzala za vděk i tím Mekáčem, který tam smrděl na sto honů. Mimochodem, nemožné se stalo skutečností a já si v obchodáku nic nekoupila! Neuvěřitelné, co? :D I když jsem si to vynahradila v Sephoře, kde jsem si koupila voňavku, abych těm Amíkům voněla pod vousy :)
Se Cindy jsme se nechali vyfotit se Střihorukým Éďou, kterého jsme potkaly na TS a nechaly jsme si nakreslit karikaturu..podobný mi to vůbec nebylo, ale za to, že mi nakreslil velký prsa mu to budiž odpuštěno.

Pak jsem asi hodinu jako smyslů zbavená scháněla nabíječku do telefonu. Blížila se hodina, kdy jsem měla dát vědět rodičům, jakým vlakem pojedu, aby mě mohli vyzvednout na nádraží a mně se vybil telefon. Tak jsem tam pobíhala z jednoho obchodu do druhého, uřícená, unavená a vystresovaná. Nakonec jsem teda jednu sehnala, ale za dvacet dolarů by měla kakat zlaté mince, vydřiduši! Ale což, HM je v tomhle docela přísná a já nechtěla mít problémy hned na začátku, takže jsem chtě nechtě byla o další dvacku lehčí. Kdybych věděla, že pro mě na nádraží nikdo nepřijede, protože HD byl línej a ležel u telky a já si v tom dešti musela po okolí shánět tágo, na nějakou novou nabíjčku bych se zvysoka!

Jinak jak jsem psala, celý týden byl ve znamení potu a zvratek!
Malej byl nemocnej. Měl teplotu a zvracel jak amina. Litovala jsem nás oba dva. Jeho, že zvrací a sebe, že to musím uklízet.

Haha, jinak ho začínám mít na háku. Akorát bych z něj měla šediny a kdo to má pořád barvit.
Ty své hysteráky má teď čím dál častěji a já si říkám zlatá česká výchova, kdy si na dítě můžete z plna hrdla zařvat nebo ho strčit pod studenou vodu (haha, jsem to ale hyena, co :D). Minule si postavil hrad z pěnových kostek a potom, co si ho úmyslně zbořil, začal řvát na celej barák a dupat nožičkama. Potom, co se tato eskapáda opakovala popáté, jsem se neudržela a začala jsem se mu smát do obličeje. Co myslíte, že ten malej Satan udělal? Hryzl mě!!!! Takže mu jako náplast na mou dušičku dělám naschvály, abych mu vrátila ty málem popraskaný bubínky a obtisklý zuby na mé kůži. Speciálně a co nesnáší, když ho krmím a lžičkou mu ucukávám před jeho otevřenou pusou! Haha, to je pocit! :D No jo, má to těžkej život, ale holt mu musí být jasný, kdo tu vládne!

Každopádně HM těch jeho výlevů má zřejmě pokrk taky, neboť vždycky když začal brečet, tak přiběhla a to bylo samé ťuťu ňuňu a teď sotva vystrčí hlavu z pokoje. Ani se jí nedivím. Já bych ji taky nevylejzala.

Každopádně jsem uznala, že je to ta nejlepší antikoncepce, jakou jsem si kdy mohla kdy dopřát. Doporučuji všem mladým lidem, co se rozhodnout se rozmnožit!
Občas si říkám, co mě to jen napadlo za slepičí nápad. Člověk, kterému chcípne i kaktus a jede se starat o dítě! No, chlapec to může brát jako malou vojnu :D bojové podmínky umím vytvářet dokonale. Občas mi je ho i líto, obzvláště, když mu zapomenu vyfoukat jídlo a on to do sebe začne ládovat a pak to chudák s brekem plive okolo sebe, nebo mu omylem nazuji špatně boty a on v tom běhá celej den po zahradě. No, nikdo není dokonalej, že :-) Ale jinak ho miluju! Vážně, kord, když spí, tak je úplně k sežrání! :D Ne, když má světlou chvilku, tak je natolik skvělej, že ho ani u toho jídla moc netrápím :-)

Jinak zítra vyjíždíme s rodinou na třítýdenní dovolenou do Severní Karolíny, kde si budeme hrát na pinpogáče a pinglovat od jednoho příbuzenstva k druhému. Vyloženě se na to těším :D Ale alespon poznám něco jiného a mám slíbené i pláže! Wohooo, přehlídka českých pneumatik :D Co mě ale hodně pobavilo byla věta mé HM. Jestli si můžu na téměř měsíční dovolenou zabalit malé příruční zavazadlo..wtf? To snad nemyslí vážně..:D

P.S. Moc děkuji Mišce Š. za azyl, když jsem potřebovala vypadnout z dosahu dětského křiku a Gabče za to, že mi věnovala den v NY a ukázala mi pro mě zatím nejkrásnější místo : Brooklyn bridge. Díky Vám holky moc!

Mějte se krásně, já si jdu sbalit plavky, kartáček a věci do kostela, protože víc se mi do toho pidi kufru nevejde a příští článek bude z Karolíny! Btw. Jak se Vám líbí můj nový bojfrend :D


Nedělní bohoslužby? Ne, děkuji :D

11. července 2012 v 6:23 | Denisa USA |  Zbožňuji New York
Takže přátelé, dnes je to přesně 12 dní, co jsem přeskočila rohožku mého nového amerického domova a za dalších 12 dní pokořím nejdelší dobu strávenou bez mého milovaného blonďatého pitbula. Ano, po kom jiném by se mi mohlo stýskat, než po mé mamince :-* :)). *opětzamáčknemeslzu* maminko líbám tě !!

Tak trochu na mě ze všech stran padá nostalgie (nemyslím tím homesick, kdy si hodíte peřinu přes hlavu, bulíte do polštáře, řasenka Vám teče ze všech stran a vy se u toho ještě stačíte ládovat oříškovou čokoládou), ale taková ta nostalgická melancholie, kdy se mi rty zvlní do mírného úsměvu a dokonce se mi zasteskne i po tolik nenáviděných tlačenicích na Václaváku, do kterých bych jindy nejraději hodila odjištěný granát..

Jsem překvapená, jak tu čas utíká neuvěřitelně rychle. Život tu plyne rychlostí jako když proséváte písek mezi prsty. Sotva otevřete oči, čas Vás nutí, je zase zavřít. Je to jako nevyrovnaný souboj, ve kterém absolutně prohrávám. A to prosím vstávám s kokrháním kohoutů! Mám pocit, že nic nestíhám, nic pořádně nedělám a hlavně, že pracuju minimálně přes měsíc v kuse! A věřte mi, není to moc nóbl pocit :D Jsem po tom dni tak vyšťavená, že mi dává hodně práce se překecat, abych si vlezla alespoň do tý vany..

Dobrá zpráva ale je, že se tu začínám cítít víc dobře. Jsem víc uvolněnější, už ne v křeči, dokonce jsem ve fázi, kdy si dojdu sama do ledničky a rodiče jsou třeba ve vedlejším pokoji. Před týdnem museli být venku nebo v jiném patře, abych se odvážila si něco vzít. Holt rabování cizích lednic nikdy nepatřilo mezi mé parkety :-) Dokonce i host rodiče mi řekli, že je na mě vidět, že jsem víc v pohodě :-)

Takže, co se vše uďálo od dob grilovačky...

Teď zbystřete, neboť jak napovídá nadpis článku ....Pospíšilová byla v kostele !!

Ne, nemáte halušky a pro pár rádoby vtipných - kostel nelehl popelem! :D
Všichni byli strašně natěšení z toho, jak mě provedou, jak mě představí novým lidem a jak si to tam zamiluju (,,haha") :D.
Když jsem poprvé spatřila pana pastora či faráře (jak chcete), okamžitě jsem zalitovala, že jsem kdy sledovala filmy s církevním hodnostářem a ručkama Šmátralkama na dospívajících chlapcích ve vedlejší roli. Věřte mi, celou bohoslužbu mi fantazie pracovala na plné oprátky :D
Usadili jsme se do lavic, HD se postavil a začal mě představovat ostatním, ze všech stran se ozývalo srdečné ,,Vítej" a všichni byli milí a usměvaví.
Pak to začalo. Pastor se zhluboka nadechl a hodinu a půl mluvil o něčem, po čemž by ho 98% Čechů svázalo do svěrací kazajky a odvezli na léčení k Chocholouškovi. Pak přišla ta osudná věta !! Když s vážným výrazem a očima těkajícími po svých ovečkách pronesl, že se ďábel skrývá v každém z nás, musela jsem se štípnout do ruky, abych tam nebuchla smíchy. Když už jsem si myslela, že nemůže přijít nic horšího, HD otevřel Bibli, zabořil do ní prst , povzbudívě na mě mrkl začal zpívat !!!! No já jsem myslela, že se zbláznil! Střídavě jsem civěla na ten prst a na něj a říkala si, že to snad nemůže myslet vážně Bohužel myslel :D Tak jsem se nadechla a spustila. Jak jsem předpokládala, podruhé už HD prst nezabořil :D
Ale byla jsem taky pěkně naštvaná !! Tak já mu tam zpívám, odříkávám mu tam ty potrhlý modlitby a myslíte si, že jsem si ke konci mohla vzít štamprli vína s chlebem?! No jasně, že ne !!! A přitom by to víno po tý hodinový eskapádě docela bodlo :D

Ale ubobřil si mě obědem, vzal nás do jedné restaurace v Dobby Ferr, kde je obrovské jezero a v dálce v takové úžině je nádherně vidět panoráma New Yorku. Za tenhle zážitek mu to budiž odpuštěno :D Dítě mi samozřejmě udělalo v restauraci takovou scénu, že jsem každou chvíli očekávala sociálku. Uteklo mi mezi lidi a když jsem ho čapla za ruku, tak se smýklo na zem, začalo řvát, kopat nožičkama, rudnout a pak modrat. Byl jak hysterická discokoule. Rodiče nedělali vůbec nic. Stáli tam a koukali na mě, jak nad ním zoufale stojím a snažím se ho uklidnit. Při zpáteční cestě se na mě začal konečně smát a to když mi plnou parou napařil plastové autíčko do obličeje, až mi vytryskly slzy z očí a na nose jsem měla krapet sedřenou kůži. To byla asi první chvíle, kdy jsem si pomyslela, že vážně, ale vážně nesnáším děti..:D


Návrat do reality

8. července 2012 v 5:58 | Denisa USA |  Zbožňuji New York
Tak grilovačka byla pěkně snobská :D

Kdo čekal hot dogy a hamburgery, hranolky ze kterých odkápaval omastek a další čuňačinky jako já, asi by čekal doteď :D Na stole bylo šampaňské, olivy všeho druhu, sušená rajčata, steak ze zvěřiny, z hovězího, jehněčí, různé saláty, načos, grilovaná cuketa, fazolky a mozarela prokládaná rajčaty a bazalkou. To se mi rozsvítila očíčka, neboť tuhle mňamku bych mohla denně :) Okolo stolu s jídlem se točily ženský podpatcích a s šatama od Armaniho a něco tam důležitě rozebíraly. To nejsou jako grilovačky u nás, buřt, teplákovka s flekem od kečupu a plechovka chlazeného piva! :D

Já jsem měla od každého trochu, neboť si mě tam každý tak divně prohlížel, když jsem si šla pro jídlo (vzhledem k tomu, že jsem mezi nimi byla nejtlustější, tak se ani nedivim :D), takže jsem rezignovala, že se kdyžtak dojím doma :D

HP mi řekli, že nebudu muset pracovat, že je to můj den, ať relaxuju a pod, ale už když jsme přijeli na grilovačku mi bylo jasný, že realita bude úplně jiná. S malým jsem byla 4 hodiny, respektivě jsem seděla na zemi v kuchyni, kde ležely hračky a malej 4 hodiny dělal jednu a tu samou věc a to, pouštěl autíčka po skluzavce..já jsem akorát dávala pozor, ať po nějakém neuklouzne...zábava jako fík, hm? :D Takže mi necelých 24 hodin po příjezdu do rodinky došlo, že tenhle rok vážně není o mě, že na mě nikdo ohledy brát nebude, i kdybych se stavěla na ucho a to mě přivádí k další myšlence..jak to mám proboha ten rok vydržet? :D

Každopádně jsem po grilovačce odpadla do kómatu, totálně znavená, neboť jsem tam v tý kuchyni najednou měla děti 4 a bylo mi jako bych se na chvíli ocitla v pekle :D Vážně začínám silně pochybovat o tom, že pojem mateřská dovolená vymyslela ženská!

Večer, když jsem jim dávala dárečky, ze kterých byli naprosto nadšení ( Česká kuchařka v angličtině s tradičními jídly, obrázkovou harmoniku Prahy, HM miluje Kafku, takže jsem jí kupovala velký černobílý kalendář na rok 2013, kde na každé straně byl anglický úryvek z každé jeho knížky ( u tohodle mi skočila kolem krku, hard core prostě :D), pak kolonádu, a protože milují operu, tak jsem jim ještě kupovala Rusalku v angličtině plus jsem jim vypálila operu na DVD ( z toho byl zas odvařenej HD) a samozřejmě české víno:-)), jsem na oplátku vyfásla svůj schedule týdenní rozvrh :D Je tam přesně od kdy do kdy dělám, co je ten den za aktivity a hlavně je u těch tabulek součet hodin, takže se nemůže stát, že bych přesáhla 45 hodin týdně. HM je v tomhle klasa, její organizaní schopnostosti bych chtěla mít taky, možná proto je taky učitelka, jak říká :)Takže jak už Vám tu naznačuji, neděle pro mě nebyla dnem odpočinku, ale naopak..těžce pracující lid táhl do boje :D Trošku jsem se bála, nevěděla jsem, kolik od toho ode mě očekávají, ale berou to v pohodě, sami říkají, že se zatím učím, takže mi spádl půl balvanu ze srdce. Ten druhý mi spadne, až mi souhlasně kývnou na můj řidiský um :D Vážně jsem ráda, že to takhle berou, protože až uvidí, jakým stylem oblékám malého (ručičkama se do toho trička vždycky zamotá a krapet se přiškrtí, což má jednu velkou výhodu a to, že nemá moc kyslíku na křičení :D) nebo že mi chybí opravdu malinko, abych se u přebalování nepozvracela, tenhle jejich přístup jim s radostí připomenu :D Je to hrozný, ještě jak používají všude klímu, tak ten vzduch při tom přebalování v tom pokojíčku stojí, no radši nezabíhat do detailů :D S tou klímou mě tu ale pěkně štvou, Amíci úchylní !!! V domě klepu kosu, malej má chudák zmrzlý nohy, ale pak vyjdu ven a dostanu 40stupnovou facku, na pěst. To samé v autě. Jsem tu týden a už mě škrábě v krku!!

Jinak je vše super! :)
Rodiče se snaží mi ve všem pomoci, HM mi vyřídila členství v klubu a účet v bance, HD mi vyřídil tydlifoun, členství v jejich městském bazénu, nemůžu si stěžovat :-) Malej je taky zlatíčko, až na ty jeho občasný hysterický, vzteklý záchvaty, při kterých mu mám sto chutí narvat roubík do pusy :D Bohužel, u nás se razí benevolentní výchova, kdy se dítěti nic nenutí a nezakazuje, div se mu ty jeho výlevy nepochválí, takže moje demokracie začíná vždy až po překročení domovního práhu rodičů :D Chlapec už začíná zjišťovat, že na mě slzy neplatí :D A je fakt, že když je jen se mnou, tak je milionovej, ale jakmile jsou poblíž rodiče, tak je na pěst, rozmazlenej, protivnej, protože ví, že všechno může. Nevím, rodiče tvrdí, že jim trhá srdce, když brečí, ale podle mého se jim to prostě nechce řešit..

Mimochodem mi pochválili angličtinu, že prý mluvím lépe než jejich bývalá aupair na začátku! Haha! :D Tak to mi hodně zvýšilo ego! :D

První setkání s rodinkou

8. července 2012 v 5:02 | Denisa USA |  Zbožňuji New York
První setkání s rodinkou bylo epické!!!

Většina holek odletěla ke svým rodinkám už ve čtvrtek, jen hrstka nás statečných zůstala a pokračovala ve školícím procesu. Nám ,,šťastným" totiž rodinky zaplatili o den navíc nějaké extra školení ohledně první pomoci miminům, kde jsme vše poslušně odkývaly, abychom to konečně měly z krku, aby ze sebe famílie měla dobrý pocit a agentura za to mohla schrábnout od rodiny o 5000 doláčů navíc :D Takhle se přátelé dělá byznys!!! :D S extra školením nebo bez něj, obávám se, že když ,,moje" dítě dostane srdeční zástavu, má to chudák spočítaný :D Myslím si, že příběh o tom, jak mi má spolubydlící po půl roce soužití nalepila do pračky cedulky s přesným popisem kam co dávat mluví asi za vše..:D

Ale tak nemůžu říct, že by mi to vadilo, alespoň jsem se více sblížila se Srbkou, se kterou jsem byla na pokoji a která byla všechno jen ne sdílná. Zašly jsme spolu na véču a nedá se říct, že by z nás teď byly kámarádky, které si plyvají do dlaní na důkaz spříznění, ale tak pracujeme na tom :D Začala vyprávět o svém dětství, jak jí ve 12 letech letech začali bombardovat město, jak jim bomby lítaly okolo hlavy a celá rodina se krčila ve sklepě, všichni se drželi za ruce a modlili se, aby nezasáhly zrovna jejich dům. No, co Vám mám povídat, když jsem svou čelist hledala někde pod stolem, říkám si ,,Herdek Pospíšilová, mrkej na to jakej jsi šťístkař a neřeš pořád blbosti. Obloukem ses vyhla obřízce, nemusíš si pokorně brát žádného tlustého, smradlavého blba, kterého ti vybrali tví ctění rodiče a nehoníš řízek v Somálsku. Objednej si drink, neboť máš co slavit!" Tak jsme se Srbkou zavelely, do pěti minut před námi přistály skleničky s nápojem pravdy a spokojeně vrněly jsme blahem :D Tedy, alespoň já spokojená byla :D

Poslední den v pátek si nás rodinky měli vyzvedávat v hotelu. Mně jediné nedali vědět, v kolik pro mě přijedou, takže mě každá koo, kterou jsem potkala, uháněla, ať jim zavolám, jestli na mě nezapomněli apod. Volat se mi nechtělo, tak jsem jim napsala smsku. Po tlaku okolí email a zprávu na fb. Nic, žádná odezva. Koo nervní jako prase, protože nevěděla, jak dlouho zkejsne v hotelu a pro ostatní holky, které už vymýšlely hrůzné scénáře, jsem byla za chudinku, kterou rodina nechá na holičkách a bude muset jet domů. Co pět minut, to otázky ze všech stran ,,Už se ti ozvala rodina?" ,,Co budeš dělat?" Měla jsem jim sto chutí odpovědět ,,HO*NO" a kdybych věděla, jak se to řekne anglicky, tak bych jim to asi i řekla :D Každej starostlivej až na půdu, ale aby se starali o sebe, to ne :D

Samozřejmě, že má famílie na mě nezapomněla, jen se čekalo na HD, až se vrátí z práce a potom na malého, až se vzbudí po odpolední siestičce, ale nač brát těm pipkám zábavu, že :D Vyzvedli si mě po páté, to znamená 6 hodin čekání ve vestibulu hotelu, já Vám byla tak unavená, že vekerá nervozita mě opustilla v momentě, kdy jsem se začala modlit, aby si mě konečně vyzvedli a já mohla jít spát :D

První setkání a dojmy byly naprosto skvělé. Padli jsme si kolem krku, malej dělal ze začátku Zagorku, ale pak propadl mému neodolatelnému šarmu a už v autě jsme si dávali high five! :D Takže bomba!

Dům mají nádhernej. Strašně jsem se bála, v čem ten rok budu bydlet a napsat jim email ,, Navalte fotky mého bejváku, ať vím, jestli si s sebou do kufru přibalit Savo", to by byl skvělý začátek :D Ale spadl mi kámen ze srdce. HM má vkus, takže baráček je zařízený útulně, ale ne moc přeplácaně, barák je z roku 1904, celý ho rekonstruovali a prý v něm bydlel řidič nějakého senátora? :D už si nepamatuji, čí řidič to přesně byl, ale historie z domečku sálá na každém rohu. Nejvíc mě rozsekal obývák. Jestli si vybavíte knihovny na zámku s masivním dřevem, tlustými knihami, obrovskými obrazy na stěnách, tak to přesně máme! Z toho jsem naprosto unešená! Jen z televize moc odvařená nejsem :D Když mi HD nadšeně předváděl, jak dokonale to mají vymakané a že jim televize vyjíždí a zajíždí do dřevěné komody, okamžitě jsem si vybavila story s pračkou a návodem :D Takže je více než jasné, že na televizi v obýváku se jen tak sama nepodívám :D

Můj pokoj je naprosto úžasnej. Bydlím v suterénu, mám svůj vlastní vchod a konečně mám svou velkou šatnu!!!! Teď jen něco, co bych do ní mohla dát :D Postel je božská, maximálně pohodlná! Taková vysoká, jakou jsem vždycky chtěla! Moje nejlepší kámoška tady, hlavně, když do ní úvanou padám hubou napřed :D A to doslova...

Jejich bývalá aupair z Německa má u mě pár bezvýznamných plusových bodů :)
Nechala mi tu sympatický dopis s kontakty na své kamarádky (ne, že bych je měla v plánu využít, ale gesto je to pěkné), lahev vína!! (asi věděla, že ho budu po týdnu hlídání potřebovat! :D) a činky. Plus pár kosmetických věcí, které s sebou nechtěla tahat, takže jsem byla mile překvapená, jakých pěkných gest jsou ti fašouni schopni :))))

Po vybalování jsem si mohla dělat, co jsem chtěla, ale jasně, že jsem chtěla zapůsobit a tak jsem si hrála s malým, už chápu, proč jsou ty maminky s malými dětmi tak hubené! :D

K večeři HP otevřeli lahev šampaňského, na oslavu mého příjezdu (haha, tak důležitá osoba tu jsem :D) a HM uvařila výbornou večeři! Grilovaného lososa a nudle se zeleninou. Díky bohu, že se stravují zdravě a kupují kvalitní potraviny. To bych tu nemusela přibrat tak rychle :D

Pak jsem padla za vlast, neboť další den byla na plánu grilovačka u známých, kde jsem měla být představena jejich přátelům. Radostí do stropu jsem moc neskákala, takový exibionista nejsem, ale chuť na steak byla veliká, takže jsem nakonec na jejich pozváná kývla :D

New York z mýma očima

3. července 2012 v 6:55 | Denisa USA |  Orientation
V úterý byl plán po školení více než jasný! I když jsme s holkama seděly 9 hodin na jednom místě, bolel nás zadek, podpíraly si víčka párátkama a byly neuvěřitelně vyšťavené, výlet do NY jsme si prostě nemohly nechat ujít!!! Kapacita byla omezená, proto jsme neváhaly a bez keců vysolily 42 doláčů na stůl. Kdybych věděla, že nás naloží do busu a zastaví nám z těch 5tihodin na třech místech, vysmála bych se jim do obličeje a zatočila si prstem u spánků, jestli náhodou neposnídali vtipnou kaši.

Naštěstí jsem jela s Kravičkama, takže mi to ve finále bylo úplně jedno, dolary nedolary, díky nim to nebyly vyhozené peníze!

Úžasnej moment byl, když jsme vjely na úsek, kde byl New York nádherně vidět. Rozprostíral se před námi jako na dlani, zahalený do částečné mlhy, jen mrakodrapy, vyhnané do 100metrových výšek prostupovaly se slunečními paprsky ven. Celý autobus najednou ztichl a každý si vychutnával to magické panorama , sílu a jedinečnost okamžiku. Manhattan, Empire State Building, překrásný Chrysler. Byl o jako sen, ze kterého se neradi probouzíte. Hypnotizujete ho a NY hypnotizuje Vás. Všem se nám hlavou honily stejné myšlenky. Jsme tady. Konečně můžeme obdivovat to, co pro nás bylo tak nedosažitelné a co většina lidí zná z televizních obrazovek. Dokázaly jsme to.

V autobuse byl týpek, který se snažil o něco jako výklad. Stavil nám u každé páté budovy, okolo které jsme projížděly a vždycky k nám k ní něco povyprávěl. Teda, zastavil. Spíš autobus trčel v zácpě nebo čekal na červenou. A za tohle si prosím, naúčtovali 42 dolarů :D Nakonec nám po dvou hodinách popojíždění zastavil na místě, který vypadal jako park.
A tam byla. Slavná Socha Svobody. Nejryzejší, nejcharakterističtější symbol NY a Spojených Států, stojící na stráži v zálivu u ústí řeky Hudson a Atlantiku. Složily jsme s holkama kabelky na zem a opřely se o zábradlí s upřeným pohledem před sebe. Byla tak malinká a zároveň obrovská. Stála tam, jako kdyby dohlížela na všechny, kteří se rozhodli zavítat pod její ochranná křídla. New York je jako babylon, jako velká džungle s miliony lidí a ona střeží každého, kdo do něho vkročí s určitým důvodem, stejně jako my. Někde jsem četla, že do Los Angeles lidé jezdí hledat sami sebe a do New Yorku lidé putují, aby se stali někým úplně jiným...Mno, uvidíme:)


Po tom, co jsme uspokojily naše foťáky jsme naskákaly opět do busu, který nás hodil k Broklynovu mostu, kde jsme měly krátkou přestávku, na jídlu, nákupy apod. Takže jsme se s holkama doplazily na jídlo ukojit žaludek, objevily hodiny Justina Biebra, málem se u toho počůraly smíchy, každá z nás si koupila tričko NY, (bez toho se prostě nedá žít) a mohlo se vyrazit na další zastávku směr Time square!!!!!!!


Time squre je neuvěřitelnej. Kdo to nezažije, nepochopí a neocení jeho jedinečnost. Dorazily jsme tam už za tmy, kdy vše zářilo, až z toho přecházel zrak! Všude na budovách visely bilbordy s reklamami, které hrály všemi barvami. Není problém tu potkat polonahého týpka s červenýma, flitrovýma slipama a ďábleskou maskou, polonahého indiána s peřím až na zem (pro změnu s modrýma flitrama:D), který bubnoval a natřásal svá povadlá prsa do rytmu bubnu nebo postavičku z Toy Story. Na Time square najdete úplně svšechno! :) Nejdříve jsme se byly podívat v Disneyho světě, kde jsem vrátila do dětských let, hlavně, když jsem se mazlila se stejně velkým plyšákem jako jsem já, Mickey Mousem :D Pak jsme skočily do metra ( tady bude mírná cenzura :D) a pak jsme nasedly znova na bus a totálně vyčerpané, ale šťastné se svalily na sedadlo. Obličej a břicho mě bolely od toho, jak jsem se pořád smála, s těma mýma Kravičkama se to ani nedá :))) A já jsem názorný příklad toho, že člověk si může rozumnět i beze slov :D Nebo s jedním a to velice inteligentním ,,What?" :D Ale dneska jsem si s nima volala přes skype a pochválili mě, že se má angličtina rapidně zlepšíla a už dám dohromady i souvislou větu, haha :D A také jsem dostala kázaní..,, Denisa, please, don´t eat a men!"..a to mám za to, že se s nima dělím o své zážitky z bazénu!! ( tady opět další cenzura :D) Každopádně NY je má láska, sice až na druhý pohled, neboť na ten první vypadá jako jedna velká, špinavá krabičárna, ale i přesto ho miluju.

Přidej na Seznam