Ambasáda

29. června 2012 v 3:16 | Denisa USA |  Nové začátky
Den, kdy budu potřebovat vízum se blížil rychlostí prdu, koudel za zadkem mi začala nebezpečně jiskřit, tudíž jsem se chtě nechtě musela odebrat na amabsádu. Jeden papír, kvůli kterému se dělají takové cavyky, lidem se klepou půlky strachem, tiká jim nervózně oko a mají náběhy na žaludeční vředy. Papír, bez kterého se do Států nedostanete, ani kdybyste okolo Obamy tančily namlouvací tance.

Takže jsem, v půl šesté ráno a s žaludkem vypovídající mi službu, nasedla na první spoj Chomutov - Praha a dokodrcala do města, kde se mělo rozhodnout o mém osudu. Řeknu Vám, takhle nervózní jsem nebyla ani v den maturity. Už jen myšlenka na to, že jestli políbím americkou půdu a dám si rande o páté se Sochou Svobody závisí na druhé osobě a ke všemu chlapovi!!! Nic, co bych musela praktikovat pravidelně :D

Okolo osmé jsem dorazila do Prahy, dorazila na Malostranské náměstí, a protože jsem měla hodinovou časovou rezervu (maminko, říkala jsem ti, že se ta radostná chvíle jednou přijde! :D), šla jsem se s pocitem hrdosti odměnit do Sturbucksu. Popíjela jsem si kafíčko, u toho uždibovala jogurtobroskvový muffín, vzpomínala na éru, kdy jsem v Praze nebyla jen obyčejný turista a co mě v příštích letech čeká a nemine. Zamáčkla jsem nostalickou slzu, uklidila kabelku, neboť mi bylo jasný, že se na ambasádě najde sebevrah, kterého má krásná kabelka bude přitahovat jako včeličku med a protože jsem se chtěla vyhnout opovržlivému pohledu typu ,,Bože holka, ty jsi ale prase" ponižujícímu chrochtání, kapitulovala jsem a rozhodla se pro letní úklid kabelky. Jaké štěstí, že nejsem fanynka velkých kabelek!
Na ambasádě mě zkontrolovali, odevzdala jsem všechny elektronický přístroje, stačila tam polít týpka kafem a červená až na palci u nohou vyběhla po schodech nahoru, do králoství pomyslných katů.

Obešla jsem dvě okýnka, uvelebila se v čekárně a vyčkávala, až pan Ambasátor zatouží po mé přítomnosti . Mezitím jsem se pozorovala lidi. Sledovala srdceryvné reakce těch, kteřím vízum neudělili, poslechla si pár pohovorů cizích lidí typu ,, Á jem aaaa student aaa fróm aaaa filozofík ehm jůniverziti" , a když do toho mikrofonu chudák Filosof začal nervózně funět, napadlo mě, jak je celý pohovor ve skutečnosti strašně ponižující.

Vzhledem k tomu, že během těch 45 minut, co jsem čekala, nebylo vízum uděleno 3 lidem přede mnou, kteří také jeli přes agenturu, byla jsem zralá na zhroucení. Kdyby ten muffin s kafem nebyl tak drahej, tak bych jim tam asi vrhla.Takže když na mě přišla řada, šla jsem tam jako smířenej králíček se svým osudem, na kterém si má každou chvíli smlsnout mazaná liška.

Nakonec jsem tam nebyla ani pět minut. Pán si vzal otisky, řekl mi, že mám po Kříži jedno z nejtěžších příjmení na výslovnost, když mi dával razítko, tak už jsem se tlemila jako měsíček na hnůj, (už jsem si to mohla dovolit), úsměv na tváři jako pěkně vypečený loupáček, až to nevydržel a říká mi, že se zdá, že jsem velice natěšená. Jsem se mu na závěr chtěla ukázat, jak inteligentního člověka do Ameriky pouští a říct mu nějakou souvislou větu a místo toho jen ze mě vypadlo ,,Ano, jsem". Nadechla se, že ještě něco dodám a pusu jsem zase zavřela. Ano, velice inteligentní a smyslupné :D Rozsekal to svým oukej na závěr, ale to už mi bylo jedno, hlavně, že mi to dal :)

Takže na závěr, jsem ráda, že tuto frašku mám za sebou a absolvovat ji budu maximálně zase až za rok( z čehož se ten rok budu psychicky připravovat na pohovor!)a za druhé, pokud tento článek čte někdo, kdo má z ambasády stejné bobky, jako jsem měla já, věřte mi, je to naprosto zbytečné. Pokud neobchodujete s ledvinami, nenabízíte dětičkám otrávené bonbónky nebo nemáte zálibu v sestřelování mrakodrapů, jste v suchu a není se vůbec čeho obávat :-). Je to opravdu fraška, kterou každý z nás bohužel musí absolvovat. Ale na druhou stranu, co bychom kvůli Americe neudělali, že? :-)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marie Marie | 29. června 2012 v 21:20 | Reagovat

Horší než ambasáda mi přišlo prověřování v Londýně na letišti a pak imigrační na JFK

2 Iva Iva | 30. června 2012 v 1:25 | Reagovat

Ahoj,ja jsem v USA,jen tak by me zajimalo,kolik v ceskem Starbucks stoji kafe a ten muffin.Opravdu jen tak pro srovnani.Dekuju.

3 Denisa Denisa | Web | 30. června 2012 v 5:47 | Reagovat

Marie : S tím prověřováním, tam byl jediný problém akorát s tím, že jsem v Mnichově té Němce moc nerozuměla, jak huhlala, ale na imigračním vůbec, kromě toho, že mám dát prsty na ten monitor mi neřekl ani slovo. V čem byl problém u tebe?

Iva : Kafe cca 100, záleží co a halvně jakou velikost kupuješ a muffín 50kč

4 Marie Marie | 2. července 2012 v 21:02 | Reagovat

Ta ženská v Londýně tam byla nová a totálně neměla páru o aupair programu. To jako nekecam. A ta na JFK byla taková protivná, tu tam vyloženě každej s*al.

5 Denisa Denisa | Web | 3. července 2012 v 7:24 | Reagovat

Chudáku, tak to tě lituju. Už takhle byl ten let náročný a ještě se stresovat navíc. Tak naštěstí všechno klaplo! Kde teď vůbec jsi? :-)

6 Marie Marie | 7. července 2012 v 0:50 | Reagovat

Annapolis. Maryland

7 Roman Roman | E-mail | Web | 28. února 2014 v 15:35 | Reagovat

Pohovor na ambasádě byl v pohodě. Žádali jsme o turistické vízum. Nejvíce se vše točilo kolem dokazování, že máme dostatek finančních prostředků na celý pobyt v USA, abychom se tam náhodou nepokoušeli pracovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Přidej na Seznam