Jaro - příslib něčeho nového

9. dubna 2012 v 1:34 | Denisa USA |  Nové začátky
Miluji Jaro.

Ne, že bych k zimě nechovala jisté sympatie, problém je, že se na zimu neumím patřičně oháknout.
Minulý rok jsem v tramvaji zažila snad největší trapas svého života. V nočce při cestě domů jsem nastoupila do vagónu, který sdílel i jeden bezdomovec. Nejen, že zamořil celý vagón natolik, že se lidi předháněli, kdo zadrží nejdéle dech, u toho rudli a bezmocně házeli ručičkama, ale navíc chrápal, od nosu mu kapala nudle a z pusy mu lítala slina nahoru a dolů. Okamžitě mě přešla chuť na jídlo.
Když nás tento ,,krasavec" opouštěl a já si sedala za sedačku, kterou kontaminoval, hodila jsem znalecké oko na kořena za mnou, který se ládoval hambáčem. Místo toho, aby mi koketný pohled opětoval, přestal žvýkat a na celou tramvaj hekl ,,hele a já myslel, že patříte k sobě" a ukázal na místo přede mnou. ,, Udav se " zavrčela jsem. Co Vám mám povídat, příště kašlu na značkové kabáty a jdu do sekáče, evidentně to vyjde nastejno a já si za ušetřené peníze můžu nechat odstranit druhou bradu.

Tento rok jsem ale byla o něco mazanější a koupila si péřovou bundu s logem značky snad na každém záhybu. Letos už mě k bezdomovcům nikdo nepřidruží!! Péřová bunda má jednu úžasnou vlastnost, hřeje. A taky dělá o dvě velikosti větší zadek, že by i barokní ideál krásy pukl závistí.

Jaro je příslib něčeho nového. Teplé sluneční paprsky jsou signálem pro to, že můžu s jásotem vyhodit zimní kabát i péřovou bundu z okna. Jsou signálem pro hodinové nájezdy do obchodních center (přezdívku blonďaté tornádo jsem si zasloužila opravdu poctivě), protože klasicky po zimě nemám vůbec nic na sebe.
Když se promenáduju ve zkušební kabince (to světlo je tam fakt děsný), uvědomím si, že mám celulitidu i na rukou a musím zhubnout. Pracně začnu shazovat kila, která jsou výsledkem mého vánočního obžerství a která jsem chovávala celou dobu v mé péřové bundě (Výhoda číslo dvě!) a u toho proklínám vanilkové rohlíčky.

Vždycky jsem si ale myslela, že se jaro projevuje převážně na chlapech. To, že div z kabátu neskáčeme šipky do kožených bundiček, sukýnek a triček s výstřihy a že jsme si po zimě opět začaly holit nohy, našemu drahému mužskému pokolení dává pěkně zabrat. V intervalech jim tiká oko, vyplazují jazyk a po bradě jim stéká takové množství slin, že jim jsou doporučeny všemožná vyšetření na hypersalivaci a vzteklinu.

Omyl. Asi jsem poloviční chlap, či jsou nějaké erupce na Slunci, ale tohle jaro jsem ztratila hlavu i já. Denisa Pospíšilová, s rozumem v koncích:D Začalo to nevinně, návštěvou drogerie. Poté mám výpadek paměti. Matně si vzpomínám, jak stojím před zrcadlem a křičím. Je ze mě zrzka. Samozřejmě jsem se rozhodla obarvit si poprvé hlavu a poprvé sama a na blond melír mi to chytlo jinak, než mělo. Brácha mě konejšil, že vypadám jako Ruska a že mi bude říkat Světlano. Ale že mě s tou celulitidou stejně nikdo nebude chtít. Křičím podruhé. Takže jsem druhý den klusala ke kadeřnici, ke které jsem ještě ke všemu zaspala. Moje třídní mi říkávala, že zaspím i svůj funus.

Miluji jaro :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Přidej na Seznam