Duben 2012

Vízum, slepák a taková ta omáčka okolo :)

27. dubna 2012 v 0:24 | Denisa USA |  Nové začátky
Pořád se něco děje.

Po tom, co jsem informovala agenturu, že matchuji s rodinkou mi volalo neznámé číslo. Přiznám se, že nejsem zrovna ranní ptáče a že v nekřesťanských dopoledních hodinách, kdy si sladce slintám do polštáře, můj stav mysli se rovná totálním kómatu a ještě k tomu se mi zdá velice pěkný sen ( všem vřele doporučuji koukat před spaním na Spartaka! :D) beru telefon jen své mamince a to z velice diplomatických důvodů! (ne, nevyhodím ten telefon z okna, protože ho potřebuju!) :D
Takže jak jsem se později z emailu dozvěděla, ten můj neznámý ctitel (asi moc čtu červenou knihovnu) byla brněnská koordinátorka, která mě chtěla jen informovat o tom, že mi na email zasílá informace k ambasádě.

Takže už se to blíží. Ambasáda. To slovo má tak zvláštní magickou moc, že jen při jejím znění se mi klepou půlky strachem a chce se mi zvracet. Určitě zhubnu.
Slečny, které mají ambasádu za sebou mě sice uklidňují, že se vůbec není čeho bát, neboť je to fraška ale myslím, že takovou tou menší nervozitou a hysterií si prošel snad každý z nás.

Takže dneska mi slečna poslala email druhý, konverzaci po telefonu už zřejmě vzdala a tak vím, že mi ten jejich formulář z agentury putuje pomalu ale jistě domů a já se můžu začít objednávat na ambasádu. Tedy ještě počkat, až mi přijde i pas a pak můžu vesele objednávat. Mimochodem, pasová fotka byla taky dobrá jobovka :D Víte, jak vypadá člověk, který si dá košík lysohlávek? Nemyslete si, taky jsem nevěděla, dokud na mě na monitoru nevybafla moje fotka, kterou ta lehce seschlá paní za okýnkem šmajkersky vyfotila :D Nebýt na židli opěrátko, tak asi spadnu ze židličky :D No, po menším hysterickém záchvatu mě paní neochotně vyfotila znova, kde už jsem vypadala jako průměrný hulič travičky, takže jsem si nakonec vzala ji. Holt my s nefotogenickou tvářičkou nemáme jednoduchej život...:D

Jinak všechno plyne tak v klidu dál, já své serepetičky pomalu, ale jistě stěhuji zpátky z Prahy k rodičům (není možný, kolik člověk dokáže nashromáždit věcí za ty dva roky aneb ať žijí vetešníci!!) a porozhlížím se po dárečcích pro rodinku. Zatím jsem rozhodlá jen pro dva. Asi taková klasika, která nikoho neurazí, ale naopak čtenáře nebo cestovatele potěší, je knížka o Praze. V dnešní době je nabídka natolik pestrá, že jsem se z knihkupectví vymotala až po půl hodině a to jen díky panu security, kterému mohlo být tak 70, chtěl si povídat a celou tu dobu mi vyprávěl o tom, jak mu taky pípá oblečení, hlavně, když se celej zpotí :D Při vstupu mi totiž pípala bunda. Ne, že by mi to nepřišlo sexy, lae snad každý pochopí, že než se pán dostal k jinému vylučovacímu sekretu, raději jsem vzala třetí knížku, kterou jsem stačila prolistovat a zdrhala jsem pryč, co mi plíce dovolily! :)
Jako druhý dárek jsem si vybrala víno, protože HD je vášnivý sběratel vína a myslím, že zrovna touhle českou ,,mnamkou" ho 100% potěším :)) (Vím, jak si šplhnout:D) A ostatní holt budu vymýšlet za pochodu :)

Jinak nebyla bych to já, kdybych neměla něco spešl, takže přátelé, 2 měsíce před odletem a pan slepák si ze mě asi dělá dobrý den. Střídavě bolí, nebolí. Takže jsem na 15. května objednaná na ultrazvuk břicha a uvidíme, jestli půjdu na kuchání či nikoliv. Každopádně, načasování to má opravdu perfektní, kdyby měl slepák ramena, asi bych ho po nich poplácala :D

Nu nic, já jdu válčit s vízem a vy se mějte famfárově :))

MATCH !!!!

16. dubna 2012 v 1:31 | Denisa USA |  Nové začátky
Asi mě pokadil oslíček štěstí, ale MÁM TO !!!!!! :)

MATCH !!!!!!

Nejen, že se podívám do New Yorku, ale já tam dokonce budu i bydlet!!!!!! Vuuuííííííííí !!!!! (projev radosti! :D)
Rodinka mi napsala, že si myslí, že jsem skvělá partie pro match ( doufám, že dneska nebude pršet, aby mi nenapršelo do nosu :D) a že by byli rádi, kdybych přijala jejich nabídku stát se členem jejich rodiny a Benovo au pair.
Takže mám velikááááánskou radost :)

Dokonce už i znám oficiální datum odletu, které je 25. června, takže za dva měsíce a něco :-)

A rovnou jsem se zbavila jednoho předsudku !! Za 1.) Že pátek 13. představuje nešťastný den! Nejen, že mi tento den nabídla rodinka match, ale také jsem viděla Mandrage ( každý má svou slabinu :D) a poprvé za můj život někdo dokázal ocenit mé taneční kreace ala Shrek v křeči lichotkou, že jsem sexy dancer !! Co na tom, že byl autor komplimentu nalitej jak slíva a mě už zřejmě viděl na dvakrát, mé ego vystřelilo rychlostí blesku do neuvěřitelných výšin :D !! Takže kdo by tento den považoval za nešťastný ? :D

A za druhé se mi potvrdilo pravidlo, že pokud něco vážně moc moc moc moc chcete, nakonec toho dosáhnete!!! Berte mě jako příklad. I když přiznávám, že bez toho nahoře (ano, myslím tebe ty můj strážný anděli !) a jeho ochranné ruky bych třeba hledala ještě teď . Má mě tam nahoře opravdu někdo velice rád! :)

Jinak, den po matchi se mi ozvala ještě jedna italská rodinka se 4 dětmi. Byli z New Jersey a dle profilu v nich vřela pravá italská krev! Stačil mi popis dvojčat, ,, v jednu chvíli se pusinkují, v té druhé mlátí hlava nehlava " a ,,celá naše rodina bývá poněkud hlučná " :D Víc asi ani nemá cenu dodávat :-)

Já jsem ráda, že já už jsem tu svou konečně našla a přesouvám se do další fáze Au pair programu. Jak to nazývá Miška ,, přeodletové šílenství " :D :D

Rozhodnutí

11. dubna 2012 v 22:00 | Denisa USA |  Nové začátky
Dneska s NY proběhl hovor číslo dvě !

Byli jsme domluvení, že ukojíme svou zvědavost a připravíme si na sebe takovou všehochuť různých otázek. A že jim pošlu takové, které vyžadují nějakou přípravu. Tož co si budeme povídat, nevím o žádné otázce, která by nevyžadovala nějakou extrémní přípravu, ale znáte Amíky :D Takže pro klid jejich dušiček jsem jim smolila ještě v půl páté ráno email :)

Email si samozřejmě přečíst nestihli, takže se připravili opravdu řádně ( ono ani vážně nebylo na co) a odpovídali mi rovnou z patra (šilkulky! :D). Tady je pár ukázkových otázek pro inspiraci :-).
Tak třeba, jestli budu moci využívat auto ve svém volném čase. Jak vypadá obvyklý den Bena s jeho německou aupair. Jestli má prcek nějaký zdravotní problém, který vyžaduje zvýšenou pozornost či jestli je na něco alergický. Za tuhle otázku mě pochválili, protože jak jsem zjistila, Ben je alergický snad na všechno, nebo mně to tak alspon připadá :D Nesmí vajíčka, mléčné výrobky, a ještě něco, čemu jsem nerozumněla. Mají speciální seznam, kde je napsáno vše, co nesmí, takže jsem na to zvědavá. Celkem mi to udělalo čáru přes rozpočet, neboť v případě, že bychom souhlasili s matchem, jsem se chtěla začít učit vařit nějaká dětská a hlavně jeho oblíbená jídla. Prckovo oblíbené jídlo jsou mimochodem sladké brambory s pomeračem. Což jsi nedokážu a asi ani nechci představit :D To musí být neuvěřitelný blivajz :D Prý specialita americké kuchyně :D Spolubydlící říká, že tyhle brambory, které se ve Státech dělají na sladko prodávají v Tescu, tak se třeba jednou odvážu a zkusím je :)
Dále jsem se ptala, v kolik ráno vstává a chodí spát. Pak mě zajímalo, jestli mají nějaká pravidla ohledně jídla. Jestli tam dochází k nějakému dělení mezi rodinou a aupair apod.

Během hovoru jsem se měla tu čest seznámit i s Beníkem, který prý unešeně koukal na mou fotku, kterou mu rodiče ukázali na profilu agentury a pořád na mě ukazoval prstem a říkal Hi, Hello, I am Ben. Pak se rozhodl, že tlachání rodičů je pěkná nuda a začal nám do toho zpívat :D Bylo to ťuťu :))))))

Řekli mi, že mi do dvou dnů dají vědět, jak se rozhodli. Jestli mě berou nebo budou hledat dál. Jsem napnutá jako kšandy a pěkně nervózní! Tohle je druhá maturita skoro :D Taky se tu rozhoduje o Vaší budoucnosti, jen za Vás ty otěže osudu drží famílie. Ale tak nějak mi dneska v tramvaji došlo, že pokud mi napíšou ,, Yes Denisa, uhranula jsi nás natolik, že tě prostě chceme", tak už není cesty zpět. Už by to bylo opravdové !

Taky jsem jim poslala pár fotek z výletu, na kterém jsme byly s malou Sárinkou, dcerou od kamarádky a na oplátku jsem je poprosila o nějaké fotky Beníka. Myslím, že byli nadšení, že o něho projevuji tolik zájem ( mám dobrý strategický plán! :D). Fotky jsou z jednoho ,,ZOO" koutku za Prahou, kam se jde cca hodinu cestou necestou, přes pole a lesy :D Vlastní to jeden myslivec, který si otevřel koutek s převážně domácími zvířaty. Chová tam havěť všeho druhu, slepice, kozy, muflony, králíky všeho druhu, ochočená divoká prasata, které chtěli drbat za uchem, domácí prasata a nakonec i jezevce, co hrál v reklamě na Rajec :D Jen nám naše mediální hvězdička spala, takže abych si ji pořádně prohlédla, musela bych strčit hlavu do kotce a tomu jsem vážně odolala :D Musela jsem se smát u výběhu s prasatama, kde mi jeden týpek zvedl ego, neboť dokázal, že existují ještě pořád hloupější lidé než jsou blondýny. Protože přirovnat šilhající prasnici k Otíkovi z Vesničko má středisková může vážně jen ehm ehm :D Samozřejmě pán to považoval za strašně vtipnou hlášku a málem se tam počůral smíchy.

Takže Vám posílám malou ochutnávku jednoho naprosto perfektního dne s naší malou princeznou :))) Jo a po 11 letech jsem si sáhla na kozu! :D


Že by?:))))

10. dubna 2012 v 1:55 | Denisa USA |  Nové začátky
Dny se vlečou a já snad každou možnou chvilku kontroluji email.
I tohle s Vámi dokáže fáze matching. Dřív, když jsem se chtěla přihlásit do emailové schránky, musela jsem po všech čertech hledat heslo, které jsem si napsala na papírek a samozřejmě ho schovala tak, abych ho příště na 100% našla. Teď checkuji poštu snad každou hodinu. Coca cola má konkurenci, jsem závislák.

Předevčírem uběhl cca týden, co se mi ozvala rodinka s arabskou hlavou rodiny. Celý den jsem si jako v tranzu mumlala fráze typu ,,Kolik je hodin ve Státech, teprve šest ráno, no tak Amíci, vstávejte a hledejte aupairku " , které přešlo v pokorné modlení ,, Bože prosím, ať se mi dneska ozve rodinka" až jsem skončila u zoufalého vydírání ,, Bože, jestli vážně existuješ, tak mi tu rodinu prostě sešleš! " Nevím, jestli se mi tam někdo nahoře snažil něco dokázat či mě tam má někdo rád a z obláčku tu na mě dává pozor (občas si klepe na čelo, ale i přesto mi plní mé malicherné sny), ale když jsem ten den tak postopáté kontrolovala email, rodinka tam vážně byla.

A ne ledajaká!

Ten, kdo mě zná či čte pravidelně můj blog, tak ví, že existuje pouze a jen jedno místo, pro které bych sáhla i na žížalu ber rukavic. Je to New York! :-) A právě odtud je má další rodinka :)))))

V jedné písničce zpívají ,, Jsem šťastnej jako blecha, když tě kolem sebe mám". Museli byste pochytat tak pytel blech, aby se to dalo srovnat s tím, jaký pocit teď zažívám! :-)

Bydlí 35 minut od NY ve Sleepy Hollow, kde se údajně natáčel film s Johny Deppem. Vrbička mi ho strašně doporučuje, ale koukat na horor ( i když tam hraje božský Depp), který se odehrává v mém potencionálním bydlišti, na to bych se musela opít do takové míry, abych si z toho filmu vůbec nic nepamatovala :D Na horory jsem holt asi stará. Potřebuji americkou kýčovitou romanťárnu, kde se nad vyznáváním lásky můžu blaženě usmívat a u happy endu se dostatečně vybrečet :)

Starala bych se o dvouletého prcka Beníka ( kdo mi ještě jednou řekne, že je to jméno pro psa, toho už vážně kousnu!) a v listopadu by se měl narodit další přírůstek do rodiny, neboť je HM v očekávání :) HM je učitelka a poradkyně na VŠ a HD je ředitel právně - politického centra. Hodně cestují, neboť je jejich rodina veliká a roztroušená po celých Státech. Byla jsem upozorněna, že od půlky července do přelomu srpna bych s nimi trávila dovolenou v Severní Karolíně, kde má HD rodinu. Líbila se mi věta ,, Neočekáváme, že se naše au pair bude zabývat domácími pracemi, od toho je tu paní na úklid, pouze vyžadujeme udržování obecného pořádku". Slávaaaa!!! Konečně jsem narazila na rodinu, pro které bych byla více než uklízecí četa! :D Dále se mi líbila jejich věta v profilu, že bych měla danou pracovní dobu, ale samozřejmě v závislosti na mých potřebách. To zní taky velice dobře, dalo by se s nimi rozumně mluvit. HM je černoška. A já vím, že jsem říkala, že k nikomu takovému nechci, ale tady bych udělala výjimku, i kdyby nebydleli v NY.

Protože už mám s touhle rodinkou za sebou i náš první Skype rozhovor, tak vím, že tam do června mají aupairku z Německa, která je přibližně ve stejném veku jako já. Že žijí zdravě, mají rádi pohyb, steaky a milují dobré víno! (najdete snad ideálnější rodinku? :D) Nemají žádná přehnaná domácí pravidla, to, že nepůjdu pařit a nezřídím se tam do němoty, když bych druhý den hlídala prcka je pro mě samozřejmost. Dále hlásit noční návštěvy, což je pochopitelné.
Bavili jsme se snad úplně o všem a plynulo to naprosto přirozeně. Přesně tak, jako jsem s ostatními rodinkami nikdy nezažila. Smáli jsme se, vtípkovali, dokonce jsme s HD mezi sebou vyhlásili i potencionální soutěž v rybaření, neboť se kasal, jaký to je vášnivý rybář a já pocházím ještě z vášnivější rybářské rodiny :D Co Vám mám povídat, prostě jsme si notovali jako tři hrdličky :D Ptala jsem se jich, jestli jsou v kontaktu ještě s jinou au pairkou (o konkurenci je vždycky lepší vědět), tak mi řekli, že jsem druhá, komu se ozvali, ale že se jim velice líbím a jsem jejich horký kandidát :)
Nakonec jsme si spolu povídali cca hodinu a půl a bez žádných připravených otázek. Nepotvrdili mi totiž čas, který jsem si z jejich termínů vybrala, tak jsem na Skypu byla spíše ze zvědavosti, než abych je očekávala. A ono ejhle. Devátá hodina odbila a famílie nakonec přeci jen volala! :D

Tak uvidíme, jestli z toho nakonec něco bude, ve středu si máme volat znovu a prý budou mít připravené nějaké otázky, takže jsem zvědavá :) A na to už si asi přeci jen nějakou přípravu udělám :)

Jaro - příslib něčeho nového

9. dubna 2012 v 1:34 | Denisa USA |  Nové začátky
Miluji Jaro.

Ne, že bych k zimě nechovala jisté sympatie, problém je, že se na zimu neumím patřičně oháknout.
Minulý rok jsem v tramvaji zažila snad největší trapas svého života. V nočce při cestě domů jsem nastoupila do vagónu, který sdílel i jeden bezdomovec. Nejen, že zamořil celý vagón natolik, že se lidi předháněli, kdo zadrží nejdéle dech, u toho rudli a bezmocně házeli ručičkama, ale navíc chrápal, od nosu mu kapala nudle a z pusy mu lítala slina nahoru a dolů. Okamžitě mě přešla chuť na jídlo.
Když nás tento ,,krasavec" opouštěl a já si sedala za sedačku, kterou kontaminoval, hodila jsem znalecké oko na kořena za mnou, který se ládoval hambáčem. Místo toho, aby mi koketný pohled opětoval, přestal žvýkat a na celou tramvaj hekl ,,hele a já myslel, že patříte k sobě" a ukázal na místo přede mnou. ,, Udav se " zavrčela jsem. Co Vám mám povídat, příště kašlu na značkové kabáty a jdu do sekáče, evidentně to vyjde nastejno a já si za ušetřené peníze můžu nechat odstranit druhou bradu.

Tento rok jsem ale byla o něco mazanější a koupila si péřovou bundu s logem značky snad na každém záhybu. Letos už mě k bezdomovcům nikdo nepřidruží!! Péřová bunda má jednu úžasnou vlastnost, hřeje. A taky dělá o dvě velikosti větší zadek, že by i barokní ideál krásy pukl závistí.

Jaro je příslib něčeho nového. Teplé sluneční paprsky jsou signálem pro to, že můžu s jásotem vyhodit zimní kabát i péřovou bundu z okna. Jsou signálem pro hodinové nájezdy do obchodních center (přezdívku blonďaté tornádo jsem si zasloužila opravdu poctivě), protože klasicky po zimě nemám vůbec nic na sebe.
Když se promenáduju ve zkušební kabince (to světlo je tam fakt děsný), uvědomím si, že mám celulitidu i na rukou a musím zhubnout. Pracně začnu shazovat kila, která jsou výsledkem mého vánočního obžerství a která jsem chovávala celou dobu v mé péřové bundě (Výhoda číslo dvě!) a u toho proklínám vanilkové rohlíčky.

Vždycky jsem si ale myslela, že se jaro projevuje převážně na chlapech. To, že div z kabátu neskáčeme šipky do kožených bundiček, sukýnek a triček s výstřihy a že jsme si po zimě opět začaly holit nohy, našemu drahému mužskému pokolení dává pěkně zabrat. V intervalech jim tiká oko, vyplazují jazyk a po bradě jim stéká takové množství slin, že jim jsou doporučeny všemožná vyšetření na hypersalivaci a vzteklinu.

Omyl. Asi jsem poloviční chlap, či jsou nějaké erupce na Slunci, ale tohle jaro jsem ztratila hlavu i já. Denisa Pospíšilová, s rozumem v koncích:D Začalo to nevinně, návštěvou drogerie. Poté mám výpadek paměti. Matně si vzpomínám, jak stojím před zrcadlem a křičím. Je ze mě zrzka. Samozřejmě jsem se rozhodla obarvit si poprvé hlavu a poprvé sama a na blond melír mi to chytlo jinak, než mělo. Brácha mě konejšil, že vypadám jako Ruska a že mi bude říkat Světlano. Ale že mě s tou celulitidou stejně nikdo nebude chtít. Křičím podruhé. Takže jsem druhý den klusala ke kadeřnici, ke které jsem ještě ke všemu zaspala. Moje třídní mi říkávala, že zaspím i svůj funus.

Miluji jaro :-)
Přidej na Seznam