Teď nebo nikdy

1. března 2012 v 16:17 |  Nové začátky
O tom, že odletím do USA jako au pair a budu tam hlídat to malé, americké zvěrstvo, sním snad už od gymplu. Když jsem si ve škole do sešitů místo determinací zrovna nekreslila zvířecí podoby našeho chemikáře (měl vážně velké nosní dírky, takže fantazie pracovala na plné oprátky) nebo netopila torpédoborce mého spolužáka Martina ( a pak, že se čtverečkovaný papír nedá využít!), spřádala jsem plány o tom, jak hned po maturitě sbalím svůj skromný kufr a poštráduji si to na letiště, chytit svůj spoj do Země zaslíbené.
 
Samozřejmě, realita byla zcela jiná. Místo balení, vyřizování přihlášky a loučení se známým světem, jsem si koupila králíka (nikdy, ale opravdu nikdy nechoďte po rozchodu s přítelem do zverimexu!) a našla si práci. Znovu se zamilovala a létala na obláčku ve tvaru srdíčka. Ono, ruku na srdce dámy, které z nás by se chtělo odjet, když si zrovna myslí, že konečně potkala ztvárnění dokonalosti v mužské podobě, že:-)

Ale jak už to tak bývá, žádný chlap dokonalý není (ono by to přeci jen bylo proti přírodě), a tak jsem začala opět snít o Americe. Jenže pozor, aby nedošlo k mýlce…ono mezi snít a chtít je opravdu veliký rozdíl. Když něco chcete, jdete za tím hlava nehlava, zatímco pokud sníte, všude okolo jen nepřítomně vzdycháte a ujišťujete své okolí (a hlavně sebe), že jednou určitě odletíte!

A najednou se vzbudíte a uvědomíte si, že jste provzdychali 3 roky svého života a pokud si nepodáte přihlášku teď, tak už nikdy a že pokud to neuděláte, s největší pravděpodobností v 90ti letech skončíte jako zašpklá schizofrenní stařena, která se sama se sebou bude hádat, proč si tenkrát neuskutečnila svůj veliký sen.

A tohle nechci. Jestli mám z něčeho vážně strach (tedy kromě vrásek, ale botox to jistí), tak z toho, že ze svého života nevytřískám maximum a že promarním byť už jen sekundu. Chci mít ve stáří takový ten šibalský úsměv, který bude říkat ,, Stálo to za to".
Proto zmuchlejte papírek s pro a proti, vykašlete se na názor ostatních a pokud máte svůj sen, přestaňte ho jen SNÍT a běžte ho ŽÍT. Vždyť o tom to celé je J A o tom bude i můj celý blog J

P. S. Tímto bych chtěla poděkovat všem, kteří se aktivně či pasivně podíleli na mé přihlášce. Kteří mi neřekli ne ( jop, i to se stalo) a nabídli mi pomocnou ruku.
Zvláště bych ráda poděkovala mému příteli Davídkovi, který se osvědčil jako velice trpělivý člověk:D

Moc Vám všem děkuji :-*
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Klára Klára | 23. března 2013 v 15:48 | Reagovat

:D jako bych to řikala já. Opravdu už musím něco dělat!!!

2 zuzík zuzík | E-mail | 16. května 2013 v 21:31 | Reagovat

My big American dream... o možnosti au pair jsem se dozvěděla asi v 8. třídě a hned jsem si to zamilovala.. představovala jsem si sama sebe jak se mačkám v letadle vedle velkýho tlustýho americkýho chlápka směr new york :) ihed jsem se začala zdokonalovat v angličtině... iniciativa mi však nevydržela moc dlouho a za pár měsíců jsem na to zapomněla :D ale když jsem vycházela ze základky tak jsem se snažila představit sama sebe za 20.. 30 nebo 40 let... a to že bych měla hnít v Liberci zbytek svého života mě mučil.. šla jsem na intr ještě do větší díry (Ústí nad Labem :D ) a myslela si že si nějak pomůžu. Na intru to nebylo takový jaký jsem si myslela.. chytla jsem spolubydlící peciválky které odmítají někam chodit (i přes to mají stejnou figuru jak já (i když jsem deno denně v posilce :(). Pak jsem si vzpomněla na Au pair a můj sen byl zpátky.. Opět jsem se začala pilně učit Angličtinu a snažím se zajistit si v létě brigádu ve školce.. kvůli zkušenostmi s dětmi. je to už třičtvrtě roku a pořád mě to nepřešlo.. když čtu články au pairek které byly maximálně spokojené sním o tom že i já budu mít jednou takovou host family jako ony.. bohužel jsem na jazyky naprostej antitalent :( ale myslím že když opravdu vynaložím velké úsilí mohla bych se do Ameriky jednou dostat a prožít si svůj sen :) a tenhle článek mi otevřel oči ještě víc.. pořád všechny (je to jenom zástěrka.. dokazuju si to hlavně sama sobě :D ) máš pravdu.. zatím jenom sním.. ale doufám že jednou budu mít to štěstí dostat se TAM a žít svůj American dream <3 a mám ještě jeden problém.. jestli si to přečteš.. mohla bys mi prosimtě napsat jak jsi získala zkušenosti s dětmi? vážně mě to moc zajímá.. pomoc i bez finanční odměny mi odmítli už ve dvou školkách :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Přidej na Seznam