Obětování ve jménu Au pair

8. března 2012 v 2:29 | Denisa USA |  Nové začátky
Už od malička je nám vtloukáváno do hlavy krédo, že pokud něco chceme, máme udělat maximum pro to, abychom toho dosáhli.

Chlapečci jsou již v útlém věku připravováni na roli, kdy se chtě nechtě stanou živitelé rodiny a pro klid svých nervů by měli zajistit blaho všech svých manželek. Holčičkám je zase dokola omýlána feministická teorie o tom, jak vlastně chlapa ani nepotřebují, neboť ženy jsou stvoření tak skvělé, že se dokáží zabezpečit sami. Nebojte se, nejsem žádná emancipovaná feministka, která by kleštila chlapy na potkání nebo držela hladovku za práva žen. Také si nemyslím, že by muži byli jakési podřadné plémě stvořené omylem. Naopak, praktikuji strategii, ve které působím velice křehce až ztýraně, že by mi ani Brůča z Gumídků neodolal. Jen se nad tím zamyslete, už od dětství jsme (nehledě na pohlaví) vedeni k agresivní dravosti, kde bychom jen náznak sebemenší překážky dělící nás od cíle měli rozsápat a zahodit vítězně v zubech pryč.

Jenže, co když jsou těmi ,,překážkami" osoby, které tolik milujeme? Jsme ochotni je překonat? Dáme přednost lásce k sobě a svým potřebám nebo zvítězí láska k naší spřízněné duši?
Pokud jste si vybrali sebe, gratuluji Vám, jste stejně sobecký a sebestředný člověk jako já. Neodsuzuji Vás za to, naopak k Vaší sebelásce chovám jisté sympatie.

Rodiče nám jaksi opomněli zmínit jeden veledůležitý fakt. Takový malý, byť nezbytný dodatek. Pokud něco chceš, udělej maximum pro to, abys toho dosáhl, ale počítej s tím, že to nebude zadarmo.
Takový je zákon džungle. Pokud v životě něco chcete, zaplatíte za to. A to tvrdě. Každá cesta si vybírá svou daň a vy si nikdy nemůžete být jistí, jaký obětní beránek bude zrovna ten Váš.

A tak jsem se zamyslela (ano, i blondýny tuto činnost umí!) a položila si otázku.
Co všechno jsme schopni obětovat proto, abychom dosáhli toho, po čem toužíme? Je nutné se vzdát hrušky na úkor jablka?

Říkáte, že všechno? Já si to myslela také, ale pokud nejste masochista, člověk se slabostí pro pohanské obřady nebo ztělesnění veškeré lidské sobeckosti, věřte, že jako každý úspěch přináší pocit uspokojení, tak každá oběť pekelně bolí.
Ještě před pár dny jsem řešila otázku, kterou řeší snad každá aupair, která má přítele a zároveň ji čeká rok v jiné zemi vzdálené tisíc kilometrů daleko. Má cenu udržovat vztah na dálku?

Nebudu Vám říkat, jak se rozhodnout, neboť tu žádná správná odpověď neexistuje.
Nezáleží na tom zda- li se nakonec rozhodnete vztah udržovat či ne, kecat Vám budu jen do jednoho.
Pokud toužíte vycestovat (třeba jako aupair) tak moc, že každá buňka Vašeho těla řve, neberte ohledy na nic a už vůbec ne na žádného chlapa. Nevalte to před sebou jako hovnivál svou kuličku a prostě jeďte!
Berte to jako daň za pouť, na jejímž konci je Mekka, ve které naleznete svou sílu a vnitřní klid.

A nestojí zrovna tohle za veškeré zemské oběti? :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peťa Peťa | 8. března 2012 v 8:15 | Reagovat

Po USA sice toužím, ale za chlapa bych tenhle sen nedokázala vyměnit, přestože vím, že to s tím třeba stejně nedopadne.. Ale nemám koule na to abych ho tady nechala, pak našla rodinu kde nebudu spokojená a vyčítala si, že jsem třeba opustila toho pravýho, kterej vůbec pravým nebyl.. Proto obdivuju všechny holky, které tohle dokážou :)

2 Růženka Růženka | 8. března 2012 v 11:06 | Reagovat

Mě jednou jedna osoba řekla....btw. kterou jsem strašna milovala...víš Růženko jednou musíš být v životě sobec, aby si dokázala v životě to co chceš! Je to pravda...ale pozor! Pořádně si promysli jestli ti to za to stojí....

3 Denisa Denisa | Web | 8. března 2012 v 16:36 | Reagovat

Růženko, přesně tohle mi řekl jeden můj bývalý přítel, když jsem mu vyčítala, že staví sebe nad nás. A měl vyjímečně pravdu :-D Člověk by prostě neměl obětovat své touhy a sny ve jménu jiné osoby.

4 Veru Veru | 11. března 2012 v 12:44 | Reagovat

To uz zni putovne. Treba to same mu bude vycteno casem tez.
a tak..kdyz ti nestal za obetovani sve touhy, tak nejspis nebyl ten pravy, ten treba bude v usa.
Take jsem byla v podobne situaci, ale pak, kdyz jsem se vratila ;-)

5 Barča Barča | 6. dubna 2013 v 23:09 | Reagovat

Ahoj Denisko,

čtu tvůj blog a směju se tomu, že máš stejný smysl pro humor jako já! :-) Za pár dnů jdu na ambasádu, za pá týdnů odlétám... ptesně souhlasím s názorem, že není nic v životě důležitějšího než "JÁ" a pochopila jsem to po 4letech odkládání odletu... Jasně, byl v tom chlap -se kterým jsme plánovali dětičky, hypotéku, psa ale který taky  často poslouchal, že nemít ho, jsem v USA :-)..... takže vzhůru do NY :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Přidej na Seznam