Březen 2012

Šílím!

29. března 2012 v 23:09 | Denisa USA |  Nové začátky
Jupí! Ozvala se mi další rodinka! Nepatřím ještě do starého aupairského železa!! :D

Po dlouhé odmlce, která mi přišla jako období stoleté války, kdy se má mysl zmítala v zemi nicoty a byla mučena tetkou depkou, se konečně něco děje!

Já vím, že si nemám na co stěžovat, rodinek se mi za necelý měsíc ozvalo celkem 6, což je více než dobré skóre, ale zatím jsme si s žádnou nepadli do oka, ať už mojí strany, nebo z té jejich, což uznejte sami, začíná být krapet melancholické.

Ještě donedávna jsem o sobě smýšlela jako o velice trpělivém člověku. Vážně, jestli jste potkali člověka, který okolo sebe házel moudra typu ,,trpělivost přináší růže" s výrazem ,, sežrala jsem všechnu moudrost světa", pravděpodobně jste narazili na mě. Ano, každému, podobně smýšlejícímu člověku vřele doporučuji Aupair program respektive fázi Matching, třeba dojde ke stejnému prozření jako já, že k trpělivému člověku mám daleko asi tak jako Fiona k Miss World.

Proto jsem se pro zdraví mé a mých bližních rozhodla vytvořit si imaginární špunty do uší a zcela ignorovat připomínky typu ,,třeba vůbec neodletíš" ,,netrvá to nějak dlouho" a ,,moc si vybíráš".
Vážně, neposlouchejte ostatní, obalte se do optimistické bubliny, která bude mít tak tlustou membránu přes kterou se k Vám ty pesimistické žvásty nedostanou a čekejte. Je to to nejlepší, co PRO SEBE můžete udělat. Pokud se necháte zmanipulovat či nedáte na svou vlastní intuici, mohlo by to pro Vás dopadnout velice špatně. Ono ruku na srdce, co když zjistíte, že jste se unáhlili, místo toho, aby jste byli v rodině šťastní, tak jste psychicky vyšťavení, pro členy rodiny jste jako obtížný hmyz a vy se nemáte na koho obrátit? Co bude potom? Myslíte si, že Vám ti bubáci, co teď okolo Vás malují čerta na zeď pomůžou? Vyřeší Vaše problémy, zaplatí za Vás letenku domů a hlavně vymažou Vaše špatné vzpomínky? Ne!!!! Všechno tam bude na Vás, nebude tam nikdo, kdo by Vás vodil za ručičku. Spoléhat se tam budete jen a jen sama na sebe, proto na sebe spoléhejte i ve výběru rodiny! Oni tam s Vámi nebudou. A věřte, že vím o čem mluvím. Zrovna včera jsem vedla hovor po skypu s jednou mou kamarádkou Vrbičkou, která mi vyprávěla příběh holčiny, se kterou byla na Orientation. Také Češka. To, co mi vyprávěla bych s čistým svědomím mohla přirovnat k noční můře a čelist jsem musela hledat někde pod stolem. Do Států odlétala se stejným nadšením jako my všechny a po necelých třech měsících je zpátky doma. Ve stavu, který jí opravdu nezávidím. A to je jen jeden z případů. Samozřejmě, že existují šťastné au pairky jako je moje Vrbička, ale i ta si musela na svou rodinku nějakou chvíli počkat.
Takže se neunáhlujte a pokud nezvládáte imaginární špunty, skočte někam do lékárny, kde do 10korun pořídíte tu nejlepší investici ve svém životě :-))

Proč o tom vůbec píšu...? Vztahuje se to k rodince, která se mi ozvala. I když je to šestá famílie, která se mi už ozvala a dle některých bych mohla být vybíravá a náročná, tak z ní nemám vůbec dobrý pocit.

Tatínek je Arab, maminka je Češka, co vyrůstala v Kanadě. Chtějí, abych je i děti učila česky. Já vážně nejsem rasistka, ale Arabové nepatří mezi mojí top sortu lidí. Hlídala bych 3 děti. Holčičku a dva chlapečky dvojčátka (3,2,2). Bydlí 2 hodiny od Wahingtonu DC. Což mi přijde dost. Prckové by chodili do školky v DC, takže to jsou 2 hodiny cesty, než bych dojela domů, maximálně bych si uvařila kafe a mohla bych startovat fáro na cestu zpátky. Logicky by bylo lepší zůstat v DC, ale co tam mám dělat? Oukej, první 2 měsíce to možná bude strašně vzrušující a zajímavé, všechno bude nové a neokoukané, ale co až tam budu půl roku? Poflakovat se někde po městě sama, protože spoléhat se na to, že jiná au pair bude mít zrovna čas, to nechci. Co myslíte? Jestli to vidím až moc zkresleně a to, co sem píšu je jen vzdálená sci-fi budoucnost, tak mi to klidně napište! Budu jen ráda! ;-)

Bydlela bych v nějaké chatě na zahradě, což ještě neví, jakou by měli spotřebu elektřiny, protože já jsem strašpytel a měla bych pernamentně po západu slunce rozvíceno :D

Pak mě rozhodila ještě jedna věta, kterou mi HM napsala a to, že vzhledem k tomu, že by s aupair chtěla trávit čas, chtěla by, aby aupair pracovala po večerech. Po večerech většinou děti spí, takže to vypadá, že mojí večerní náplní by bylo šúrování baráku :D Nebo jak byste si to přeložili vy? I'll be spending a lot of time with our au pair and this may require the person to work in the evenings..

Tak já vám nevím, ale dobrý pocit z nich moc nemám. Ani fotky nepřiložili, takže si na ně nemůžu vytvořit ani žádný vizuální obrázek..

Jaký pocit z toho máte Vy?

Ještě mě pobavila věta, že hledají aupair, která by byla iniciativní v domácích pracích :D Mně je jasné, že domácím pracím se nevyhnu, ale nemá být prioritou být iniciativní v rozvoji dětí?

Šílím :D :D

Nový hokus pokus :)

21. března 2012 v 13:33 | Denisa USA |  Nové začátky
Podle moudré tetky Wikipedie zažívám nepříjemný přechodný duševní stav, kdy je má mysl zmítána depresemi a poruchami pozornosti. Zažívám pocit bezradnosti, rozmrzelosti, zbytečnosti a nespokojenosti. Ano přátelé, takto naše internetová encyklopedie definuje NUDU !!
A já se tak strááááášně nudím :D ...hlavně proto, že je teď zřejmě nějaké kritické období či erupce na Slunci a rodinky se mi ne a ne ozývat !! :(

Na jednom blogu jsem se dočetla (což mi pak bylo i potvrzeno), že se jako velice dobrý strategický tah osvědčila každotýdenní dávka fotek na profil, kde jste registrována. Díky nově přidané fotce se totiž znovu aktualizuje Váš profil a zařadí Vás to mezi nováčky (tedy jestli jsem to pochopila dobře :D). Takže tam teď frkám každý týden jednu fotku za druhou, abych se neztratila z podvědomí rodin:-) Je dobré se na fotkách vyvarovat velkým výstřihům pro klid dušiček potencionálních maminek (což jistí Malování, se kterým jsem si sama nejednou přimalovala bílé tílko pod tričko:D), jakéhokoliv alkoholu a pokud budete pořizovat fotku při přebalování prcka, nesmí být vidět žádné genitále. Amíci jsou ohledně toho zcela nekompromisní. Docela jsem se toho bála, sama mám na profilu dvě fotky, jednu z koupání a jednu z bazénu, které jsem tam prostě musela mít, ale stačilo pár úprav a nakonec mi prošly :-).

Dále jsem se rozhodla jít vstříc náhodě a ok, přiznám se, taky trochu ztrácím nervy :D, proto zajdu do CA a podám si přihlášku i tam. Takže doufám, že mě nikdo nenapráskal Ditě, jakou reklamu jsem udělala CA mým článkem a ona nebude mít potřebu se mi teď krvežíznivě mstít :D
Každopádně nic tím neztratím, ba naopak, možná získám ! Už vidím doktorku, jakou bude mít radost, že mi ty lejstra bude muset vyplňovat podruhé..haha :D

Jinak se nic moc neděje, život plyne, já šílím, ale snažím se držet nervy na uzdě, i když to při hláškách okolí moc nejde. Když mi někdo řekne ,,haha, třeba vůbec neodletíš " , věřte nebo ne, ale mám jakousi určitou představu, jak se asi cítí býk, když vidí červenou :D
Takže chodím do práce, abych si v Américe mohla dovolit lepší komfort, než jsou čínské polévky z pytlíku a protože neumím moc hospodařit s cizí měnou, tak abych měla i něco do zásoby, samozřejmě :-). A samozřejmě si konečně užívám JARO !!! :-) Neznám lepší dobíjení baterek než je tetelení se na sluníčku. Takové to nastavovnání obličeje vstříc hřejivým paprskům, které Vám smaží na obličej ! Nádhera ! :-) Kam se hrabou drahé SPA procedury ve wellnesech !

Ke štěstí stačí jen málo, sluníčko už dorazilo, tak snad co nejříve dorazí i nějaká rodinka :))

Užívejte !! :)

Čekání, čekání...optimismus zahání...

18. března 2012 v 3:02 | Denisa USA |  Nové začátky
Včera jsem měla ten nejkrásnější vzkaz na fb.

Nebyl od žádného milence, tajného ctitele, přítele ani mecenáše. Vlastně ani nebyl od žádného tvora mužského pokolení, se kterým by se mi při vzájemném splynutí očních bulv podlamovaly nohy!
Naopak, byl překvapivě od Mišky -) http://misuleinusa.blog.cz/ a nesmírně mě potěšil !!! Pánové nebojte se, jsem stále hetero a nemám problém se při výskytu Vaší inteligence nechat pozvat na večeři !! :D

Vzkaz zněl jasně ,,CHYBÍ MI TVOJE ČLÁNKY, koukej už něco napsat!". No, uznejte sami, že i Budha by se na mém místě tetelil blahem!
Můj bývalý přítel jednou pronesl moudrou větu. ,,Ty potřebuješ být uctívána, chválena, lichocena, obletována". Samozřejmě, že potřebuji, vždyť jsem ženská :D A pro nás ženy je pochvala něco jako kyslík. Nedokážeme bez něj žít. A tak neznám slečnu či paní (čert vem feministky!!), kterým by pochvala nedělala dobře a nepřipadala by si zrovna jako hvězda, která vynalezla lék na rakovinu! A co teprve uznání od jiné baby! Neříkejte, že Vás nikdy nepotěšilo, když Vám jiná konkurenční samice opěvovala novou kabelku, účes či Vaši práci, kvůli které se obětujete a vypijete tolik lahví vína!! Těší mě to, strašně mě to těší, kord, když je to od Mišky jakožto od člověka, kterého si vážím, i když sleduje Hotel Paradise! :D

Takže tímto bych chtěla Mišce poděkovat za pozitivní kopanec směrem kupředu a pánům věnovat jednu vyjímečnou radu :-) Chvalte , krmte naše ego a ochraňujte nás...věřte, že jsme slabé ( obzvlášť v botách na podpatcích) a buďte gentlamani! Nabídnětě nám svůj hrb, když se nám z nových lodiček udělá osm puchýřů a my nejsme schopni udělat už ani krok! Odměníme se Vám, věřte mi, i tu svíčkovou se kvůli Vám naučíme!! Ale musíte si to zasloužit! :)

Tak jako já si musím zasloužit svou budoucí rodinku! :-)

Vzhledem k tomu, že jsem tu po sobě dlouho nenechala žádný příspěvek a uďálo se toho celkem dost, tak to vezmu pěkně popořádku.
Famílie z Wisconsinu se mi nakonec neozvala. Z mého blízkého okolí mi bylo mi řečeno, ať tam nejezdím, že je to město, ze kterých si Amíci dělají srandu, viz film Dogma. Pokud nechcete promatnit hodinu a půl svého života, bez toho filmu se hravě obejdete, i když tam hraje božský Ben Affleck! :D

Na druhou stranu jsem ještě nestačila vyrobit panenku Woodoo, abych se řádně a krvežíznivě pomstila a už se mi ozvala další rodinka.
Byla z Marylandu, cca 30 minut od Washingtonu DC (jo,já vím, je mi to asi souzený!:D).
Hlídala bych dvě naprosto krásné holčičky. Naprosto krásné píši proto, že je to takový typ holčiček, který si vysní snad každá budoucí maminka. Alespon já ano. Dlouhovlasá blondýnka s pomněnkovýma očima a k tomu budoucí baletka:-) (ta moje by uměla ještě hrát na klavír a míchat margarithu:)))) Vážně jsem se do té rodinky zamilovala. Respektive do těch holčiček. Hlídala bych dvě holčičky (3 roky a 11 měsíců). Tatínek byl vědec a maminka klinický konzultant. Rodiče vypadali velice sympaticky. Bydleli ve městě se 3tisíci obyvateli a typově mi to městěčko připomínalo Starshollow z Gilmorových děvčat:-) Vzhledem k tomu, že Gilmorovky patří mezi můj kultovní seriál, byla jsem nadšená! Rodinka mi okamžitě napsala email, ve kterém mě doslova zpovídala, ale tomu se nebráním, ba naopak. Je mi to milejší, než kdyby mi napsala, ok, zavoláme si za týden, kde se chtě nechtě budeme hltit otázkami, abychom si vytvořili obrázek o té druhé straně. Jak nepřirozené!!

Odpověď ode mě dostali co nejříve bylo v mých silách a protože se ptali oni mě, ptala jsem se také já jich. Tak Vám nevím, jestli to těma otázkama vždycky nezkoním...jesti se ta rodinka nezalekne či co, ale odpověď mi nepřišla pozitivní. Připomíná mi to scénu ze Sexu ve městě, kde je Miranda na tom rychlém seznamování,partneři se mění po minutě a ona pokaždé neuspěje, protože narovinu na ty bábovky vybalí pravdu a to, že je právnička. Po neustálém odmítání si ale vymyslí, že je letuška a ejhle, návnada sežrána i s navijákem :))) Takže Vám nevím, ale předstírat, že jsem někdo jiný?! Zas taková herečka já nejsem :D Pozitivní alepspon je, že nějaká ta odpověď přišla, Židé se ani neobtěžovali, že.

Takže....Napsali, že moje řidičské zkušenosti nejsou pro ně dostatečné a že hledají někoho, kdo je dlouhodobě vyježděný. Takže jsem u nich nepochodila...Což nevadí, samozřejmě je chápu. A já mám alespon čas si v autě přestat plést pravou a levou stranu :D. Nemluvě o mém 10 minutovém výstupu na parkovisšti před Billou, s diváky za zadkem v podobě sexy chlapů, kteří se zaujetím pozorovali, jak pozadu pracně parkuji kombíka do mého perfektně vybraného místa! No co myslíte, neparkovala jsem tu svou káru celých 10 minut, zpocená až na palci u nohou do průjezdové uličky? :D Nemusím Vám říkat, jaká rána to byla pro mé ego a že jsem byla donucena zaparkovat na opačném konci od místa činu, i když mě brácha jakožto spolujezdec uklidňoval, že se to občas nám blonďatým stává :D

A tady dochází řada na Vás přátelé! Chvalte sebe, chvalte mě !! Alespon do takové míry, abych si zase troufla parkovat u Billy;)

P.S. Holky, kluci, co se chystáte či přemýšlíte o tom, že vycestujete jako aupair, napiště Mišce a ona Vás velice ráda začlení do ,,naší" fb skupiny, kde jsme něco jako jedna velká aupair rodina !! :)








Další rodinka

10. března 2012 v 23:50 | Denisa USA |  Nové začátky
Ták to bychom měli....

Pořád jsem během dneška checkovala email, jestli mi nepřijde odpověď od rodinky z Philly. Po tom, co jsem se mrkla na svůj profil AupairCare mi došlo, že žádný email očekávat nemusím. Famílie si mě bez jakkékoliv odpovědi, reakce či čárky odebrala z oblíbených...asi se zalekla mého emailu či co...:-)

Nu, truchlit pro ně nebudu, jejich škoda...každopádně se mi ozvala další rodinka z Milwaukee, Wisconsinu. Rodinka by se měla začátkem června stěhovat do Chelsea Michigen, což je malé městečko a dle strýčka googlu 22 minut od většího města Ann Arbor a 1 hodinu do Detroitu. Rodinka vypadá sympaticky a mají dvě nádherné děti. Chlapečka (2roky) a holčičku (8měsíců). V profilu píší, že jsou velmi aktivní a v létě často jezdí na svou chatu 1,5 hodiny od Chelsea. A že doufají, že tam budu s nimi a jejich celou rodinou (rodiče a sestřenice) trávit co nejvíce času. Rádi zkoušejí nové restaurace ( jsou to požitkáři jako já:) a že milují teplo, pláže a cestování (to se mi taky moc a moc líbí:))

Co se týče mých povinností, psala mi vesměs klasické povinnosti týkajících se dětí. Má pracovní doba by byla okolo 40h/ týdně a většinu víkendů bych měla free.

Chtějí si se mnou co nejdříve to jde volat, tak já to jdu domluvit na zítřek a pokud to klapne, můžete čekat více info! :-)


Philadelphia

9. března 2012 v 3:39 | Denisa USA |  Nové začátky
Tak všicíí !!

Ozvala se mi další rodinka, tentokrát z Philadelphie! :-)

Famílie vypadá velice sympaticky. Bydlí v Bala Cynwyd, což je město hraničící s okrajem Philadeplhie. Koukala jsem, že do města je to autem cca 17 minut a do New Yorku cca 2 hodiny!! Jupí !! Když už se mi neozve nějaká normální rodinka z NY, tak budu šťastná alespoň za to, abych mohla nasávat ten NewYorský smog co nejblíže to jde! :-)

Host parents založili vlastní firmu, takže podnikají. HM je módní návrhářka a co jsem pochopila HD se stará o takovou tu omáčku okolo jako je účetnictví apod. (prostě kancelářská krysa :-)). Oba dva pracují z domova, ale zdůraznili, že i tak jsou velmi busy. Mají 4 děti, o které bych se měla starat. 3 kluky a holčičku (6,5,3,1). Ano, 4 děti a ještě v těchto věkových kategoriích je na kulku mezi oči:D. Ale uvidíme, zatím vypadají sympaticky.

Do profilu si kromě požadavků nic moc nenapsali, takže moc moudrá nejsem, ale dle fotek a jarmulek jsem usoudila, že jsou to Židé. Tak jsem si aktivně hned najela na strýčka Google (kdybych takhle byla aktivní i ve škole) a snažila si najít co nejvíce informací, které by mi pomohly utvořit si obrázek o žití s nimi. Nic moc jsem nevykoumala. Jen to, že až budu vařit, musím si na čelo nalepit seznam toho, co mají zakázáno pozřít, aby se náhodou jejich duše nesmažila v pekle. To byste nevěřili, čím vším jsou omezováni! Tak například se nesmí v žádném případě smísit mléko a maso. To je také důvod, proč mají v domácnosti několik druhů příborů a nádobí. Taky Vás teď napadá, kolik nádobí se musí u jednoho jídla pro 6 lidí plus au pair spotřebovat? :D A vzhledem k tomu, že HM zmínila mezi povinnosti au pair také starost o nádobí, v hlavě mi to šrotuje jako o maturitě:D Dále můžou jíst jen vybrané maso a to jen za předpokladu, že cituji ,,zvíře bylo poraženo rituálně správným způsobem". No, vidím to takhle. Pokud slepici picnete do hlavy, tak to asi nebude moc košér :-)).

Další zajímavost je ten jejich Šabat, který se dodržuje každou neděli jako den odpočinku. Židé nesmí cestovat, vařit a používat veškeré elektrospotřebiče. Doufám, že se tento svátek vztahuje i na jejich au pair :D

Nevím, jak moc svou víru prožívají a protože je to jedna z věcí, která mě vážně zajímá, rozhodla jsem se jim napsat jeden kraťoulinký email. No, email se protáhl na A4, neboť jsem nějak rozjela, ale v hlavě mi létalo tolik myšlenek, které chtěly ven...:-) Takže uvidíme, co mi odepíšou...jestli vůbec, že :D

Pracovala bych od 8-9.30 a pak až od 3:30 do 8 do večera. Občas hlídání v noci. To není zas tak hrozné což? I když nevím, jak bych na tom byla s víkendama. Nutno vyzjistit!! Také jsem se ptala na aktivity prcků, vůbec se o nich totiž nezmínila, jen o tom, že rádi pečou, jezdí na kole, hrají monopol,chodí do muzea a knihovny..(dokážete si představit 3 malé kluky v knihovně? Nebo u trouby, jak pečou muffiny?:D), no, doufám, že takoví raubíři mají nějaké vyžití a aktivity (fotbal, hokej..) i mimo dům během dne. Vzhledem k tomu, že se HM v profilu vypsala sloupek domácích prací + homeworks a nijak moc se nezmiňovala o věcech spojené s děckama, tak uvidíme, co mi krásného napíše nebo poví v rozhovoru, který je naplánován na neděli :-).

Jsem na ně vážně zvědavá, zatím mám takový neutrální pocit. Kdyby měli dítě, dvě, tak jsem z nich maximálně nadšená.
Ale se čtyřmi dětmi bych si mohla otevřít vlastní školku, což? :-) Ha! Nebo vezmu ještě tři jinochy do party a založím si fotbalové družstvo ..haha:D A malá bude roztleskávačka! :D

V neděli přijdu s čerstvými novinkami !

Obětování ve jménu Au pair

8. března 2012 v 2:29 | Denisa USA |  Nové začátky
Už od malička je nám vtloukáváno do hlavy krédo, že pokud něco chceme, máme udělat maximum pro to, abychom toho dosáhli.

Chlapečci jsou již v útlém věku připravováni na roli, kdy se chtě nechtě stanou živitelé rodiny a pro klid svých nervů by měli zajistit blaho všech svých manželek. Holčičkám je zase dokola omýlána feministická teorie o tom, jak vlastně chlapa ani nepotřebují, neboť ženy jsou stvoření tak skvělé, že se dokáží zabezpečit sami. Nebojte se, nejsem žádná emancipovaná feministka, která by kleštila chlapy na potkání nebo držela hladovku za práva žen. Také si nemyslím, že by muži byli jakési podřadné plémě stvořené omylem. Naopak, praktikuji strategii, ve které působím velice křehce až ztýraně, že by mi ani Brůča z Gumídků neodolal. Jen se nad tím zamyslete, už od dětství jsme (nehledě na pohlaví) vedeni k agresivní dravosti, kde bychom jen náznak sebemenší překážky dělící nás od cíle měli rozsápat a zahodit vítězně v zubech pryč.

Jenže, co když jsou těmi ,,překážkami" osoby, které tolik milujeme? Jsme ochotni je překonat? Dáme přednost lásce k sobě a svým potřebám nebo zvítězí láska k naší spřízněné duši?
Pokud jste si vybrali sebe, gratuluji Vám, jste stejně sobecký a sebestředný člověk jako já. Neodsuzuji Vás za to, naopak k Vaší sebelásce chovám jisté sympatie.

Rodiče nám jaksi opomněli zmínit jeden veledůležitý fakt. Takový malý, byť nezbytný dodatek. Pokud něco chceš, udělej maximum pro to, abys toho dosáhl, ale počítej s tím, že to nebude zadarmo.
Takový je zákon džungle. Pokud v životě něco chcete, zaplatíte za to. A to tvrdě. Každá cesta si vybírá svou daň a vy si nikdy nemůžete být jistí, jaký obětní beránek bude zrovna ten Váš.

A tak jsem se zamyslela (ano, i blondýny tuto činnost umí!) a položila si otázku.
Co všechno jsme schopni obětovat proto, abychom dosáhli toho, po čem toužíme? Je nutné se vzdát hrušky na úkor jablka?

Říkáte, že všechno? Já si to myslela také, ale pokud nejste masochista, člověk se slabostí pro pohanské obřady nebo ztělesnění veškeré lidské sobeckosti, věřte, že jako každý úspěch přináší pocit uspokojení, tak každá oběť pekelně bolí.
Ještě před pár dny jsem řešila otázku, kterou řeší snad každá aupair, která má přítele a zároveň ji čeká rok v jiné zemi vzdálené tisíc kilometrů daleko. Má cenu udržovat vztah na dálku?

Nebudu Vám říkat, jak se rozhodnout, neboť tu žádná správná odpověď neexistuje.
Nezáleží na tom zda- li se nakonec rozhodnete vztah udržovat či ne, kecat Vám budu jen do jednoho.
Pokud toužíte vycestovat (třeba jako aupair) tak moc, že každá buňka Vašeho těla řve, neberte ohledy na nic a už vůbec ne na žádného chlapa. Nevalte to před sebou jako hovnivál svou kuličku a prostě jeďte!
Berte to jako daň za pouť, na jejímž konci je Mekka, ve které naleznete svou sílu a vnitřní klid.

A nestojí zrovna tohle za veškeré zemské oběti? :-)

Seattle volá!

5. března 2012 v 23:04 | Denisa USA |  Nové začátky
Jsem tu a se mnou přišly i čerstvé novinky ohledně volání se Seattlem ! :-)

Trošku jsem se zapomněla na jiném blogu (ti, kteří u nákupů zažívají stejný pocit jako při sexu mě teď určitě pochopí!) The Blonde Salad.
Pro ty, kteří jste sto let za opicemi jako já a doteď jste neměli ani páru o tom,co to je, jde o blog holčiny, která tam předvádí různé outfity, jenž jsou (jak by to řekla Carrie ze Sexu ve městě) naprosto famózní!
Kdybyste přede mě postavili steak, zdaleka Vám na něj nebudu slintat tak, jako nad těmi kabelkami od Chanela, kterými se tu slečna ohání !:D
Takže pokud se chcete občas ocitnout v jiném světě plné módy, nebo se inspirovat touto módní guru, určitě na něj zavítejte! (odkaz v oblíbených;))

A teď konečně k danému tématu, Seattlu.

Pche, kam se na mě hrabe pořad Volejte věštce! Asi bych si vážně měla pořídit věštěckou kouli a rozjet byznys, neboť (jak už jsem nastínila holčinám na fb), mé předtuchy se vyplnily.
Jak už jsem se zmínila, rodiče jsou doktoři pracující na plný úvazek, tudíž si nebylo těžké domyslet pracovní dobu. Pracovala bych 45h/týdně a více. Tentokrát jsem ale dala na Vaše rady, sebrala jsem všechnu svou odvahu (je mi hloupé se ptát lidí, které jsem nikdy neviděla na peníze) a se vší nevinností a slušností se optala, zda-li mé předčasy budou propláceny. Z reakce HM jsem pochopila, že zřejmě žiji v jiné dimenzi :D.

Jinak hovor probíhal v přátelském duchu. Ptala jsem se na děti, oni odpovídali, dokonce i s prckem jsem si pokecala, jestli se tomu tak dá říct :D
Pak mi HM oznámila, že když tak miluji plavání (doteď je mi záhadou, kde tuto informaci vzala), chodila bych s prckama pravidelně do bazénu a naučila je plavat. To by mi ani nevadilo, pohyb mám ráda, vodu také a je sranda koukat na prcky, jak si užívají to čvachtání ve vodě, jen mě trochu překvapil ten její despotický přístup :-) Budeš chodit, naučíš je plavat…já jsem tedy zvyklá z domova, ale tam mi nic jiného než poslouchat nezbývalo :D

Další věc, která hraje proti nim, je věk Zoe. Jsou jí teprve 3 měsíce a já mám většinu zkušeností s děckami odrostlejšími. S takovým uzlíčkem bych byla celá nesvá a nedej bože, kdyby se jí mou vinou něco stalo.

Každopádně jsme se domluvili na dalším hovoru a sama jsem zvědavá, jak se bude odvíjet :-). Nechci být moc vybíravá, ale také se chci vyvarovat takovému tomu hrrrrrrrrr stavu (nejdřív odsouhlasit, pak přemýšlet ) a nakonec přebrat. Výměna rodiny asi také nebude nic příjemného a já v matchi nejsem ani týden, takže jak se to říkává u nás doma ,,keine stress" :-)

Ještě se s Vámi podělím o jednu přenádhernou písničku!:-)
Málokterá píseň mě uvrhne do takovéto euforie a hned na první poslechnutí, ale téhle se to podařilo!
A citlivky jako jsem já ji určitě ocení :P


Čekání na druhý hovor

5. března 2012 v 6:11 | Denisa USA |  Nové začátky
Dneska jsme si s rodinkou ze Seattlu vyměnili pár emailů, kdy se uskuteční náš první seznamovací rozhovor, kde bych se jim mohla předvést v celé své ,,kráse" :-).

Domluvili jsme se na pondělí (DNEŠEK) 15:30 mého času. Jsem ráda, že jsme se konečně shodli na čase, který by vyhovoval nám oběma, neboť se takhle bombardujeme už od čtvrtka.
HM se totiž chtěla spojit v 6hodin ráno mého času, což by byl krapet problém. Ne proto, že bych snad byla líná vstát (co bych pro Ameriku neudělala,že :-), ale proto, že v tom našem pidibytečku bydlím s kamarádkou, která má přípojku od internetu tři kroky od hlavy, takže je jasné, že v těchto brzkých ranních hodinách, je jakkákoliv konverzace nemožná. Přeci jenom budíček ,,eeeeeeee", ,,can you speak slowly" a mé nérvózní chichotání nebude to pravé ořechové :-).

Přiznám se, že jsem si tak trochu i tu rodinku testovala, jak se k tomu problému postaví. Jestli budou ochotní se přizpůsobit, nebo jestli mi napíšou, že jiná doba nepřichází v úvahu, ať jsem nastartovaná v 6 hodin:D
A musím uznat, že se zachovali skvěle. Dělí nás od sebe 8 hodin, takže je trochu komplikovanější se zkoordinovat, kord,když chodí spát už v 10 hodin večer. Ale prý to nějak vymyslí, ať jsem trpělivá. :-)
A to je velice dobré znamení toho, že umí dělat kompromisy. Nechci riskovat, že bychom se v Seattlu s HM ,,vraždili" navzájem, neboť vražedné pohledy umím také a velice luxusní:D

Ale mají i své mouchy, tatínek je Slovák a hlavně maminka vůbec nereaguje na mé dotazy typu ,,jak se daří dětem" apod. Tak já Vám nevím, snažím se být přátelská a jevit o jejich rodinu zájem, ale bez iniciativy i z druhé strany to moc nepůjde. Ba ne, jednou se zmínila ve svém meilu o dětech (nepočítám seznam mých povinností s nimi) a to, když mě opravovala, že maléhu nemám říkat Alexi, že to sice Alexandr je, ale všichni říkají Xander.
A žádný dotaz třeba jak se daří mně, co jsem dneska dělala apod. A příležitostí měla dost. Nevím, chci toho hodně, aby o mě rodina projevila alespon trochu zájem? Nebo alespoň neignorovala mé dotazy, pro začátek:D Přijde mi dle emailů jako ledová královna a ta nepatří zrovna mezi mé nejoblíbenější pohádkové postavy :-).

Vážně jsem na ně zvědavá, zase mi není 15let (ach, kde jsou ty časy), abych lidi posuzovala podle emailů a fotek, takže jsem rozhodlá jim šanci příjemně mě překvapit, samozřejmě dát ! :-)

Budu Vás informovat, jak to dopadlo !

Nečekaný email

4. března 2012 v 1:10 Nové začátky
Dnes jsem měla ve schránce nečekaný email.

Od našeho společného hovoru s HM z Washingtonu DC snad ještě ani nestačila vychladnout ,,sluchátka" a už mi psala další email. ,,Sakra", říkám si...,,buď mě uhání a je horší jak nadrženej chlap nebo se něco stalo".

,,Naštěstí" to byla ta druhá varianta. Naštěstí píši proto, že jsem dnes po předlouhých úvahách došla k závěru, že k této rodince jet nechci (viz. minulý článek) a měla jsem docela bobky říct tomuto jinak milému člověku, že její rodinu odmítám. Dokonce jsem nacvičovala diplomatickou řeč a kdyby bylo nejhůř, měla jsem v záloze připravené divadýlko plné slz (ne nadarmo mě rodiče od puberty přezdívají herečko:D)!. Takže host mum neměla ani ponětí, jak mi díky jejímu emailu spadl kámen ze srdce a že mi tak ušetřila nemalé výdaje za krém proti vráskám:-)

Na druhou stranu neříkám, že mi to nebylo líto. Pořád jsem si v hlavě dokola přehrávala náš rozhovor, jestli jsem někde neuděla chybu. Že by nepřekousla faux pas s Ronem a Kenem? Nebo vycítila, že kdybych vážně vařila (ať žije google!), tak by to jídlo měli ve většině případech problém sníst?
Můžu se jen pídit. Každopádně mně napsala : protože, že se jí naskytla jiná nabídka na child care, která je pro ni smysluplnější v její dané situaci, z aupair programu odstupuje. Také psala, že jsem se jí velice líbila, rozhovor si moc užila a že mi přeje hodně štěstí v hledání rodinky. Asi tak.

Takže se teď věci mají následovně, příští týden si budu volat se Seattlem a třeba se mezitím objeví rodinka s velkým R, která mě bude krmit, zahrnovat láskyplnou péčí a poskytne mi domov. Taky Vám to trošku připomíná pořad Chcete mě?:D

P.S. Jen tak mimo soudek tématu. Abyste měli přehled, jak náročný a těžký život já to mám:D. Ležím v posteli, noťas si podpírám pokrčenou nohou, zatímco je zabořený v mém břichu. Kdo surfuje v leže, určo tuto polohu zná a moc dobře ví, jaká pneumatika se Vám na břichu vytvoří. A co mého milého nenapadne? Vezme ten můj špek ,co přetejkal přes okraj a změneným hlasem povídá ,,sežeru Ti noťaaas, sežeru ti noťasss!Chraaamst" No nezabili byste ho? :-)))))))) A pak se divte, že v té posilovně div nespím!:D

První hovor - za mnou!

3. března 2012 v 4:02 Nové začátky
Tak a je to za mnou, přibližně před půl hodinou proběhl můj první telefonát s potencionální rodinkou!

A pocity?

Velice smíšené. Ale vezmu to pěkně popořádku, přeci Vás o nic neochudím ;)

V sobotu v 1 hodinu ráno našeho času jsem měla očekávat veledůležitý hovor od HM z Washingtonu DC.

Pro naše první ,,rande" jsem se samozřejmě snažila vytvořit ideální bojové podmínky, což znamenalo jediné… vyslat mého přítele, který u mě o víkendu přebýval, na pivo! :D
Nemyslete si, nemívám komplexy méněcennosti ani netrpím sníženým sebevědomím. Miluji svá slovanská stehna a mnohdy žiji v domnění, že jsem tak neodolatelný člověk (co vše dokáže lahev vína!), že by si mě nezasloužil ani jindy tak smyslný Brad Pitt!
Jakmile se ale jedná o to, že bych před svým milým měla mluvit anglicky, stáhnu se do ulity a jsem tááákhle malinká...(psala jsem o tom, že jsem neodolatelná, ne že dokonalá,že?:D)

Takže po tom, co byl ,,čistý vzduch" a žaludek umlčen (mimochodem po včerejší eskapádě ty tortily s masem jíme radši studené:D), jsem čekala na hodinu D! Můžu Vám říct, deset minut před začátkem hovoru a já tu oddychovala jak před porodem!:D

Hovor probíhal, jak bych to jen řekla, v takovém rozpačitě milém rozpoložení. HM byla milá a má velice příjemný hlas (jestli u nich skončím, tak je do té reklamy vážně přihlásím!).
Bavily jsme se většinou o mých povinnostech a o tom, jak si představuji svou ideální host family.
Abych to vše shrnula, HM chce, abych vařila pro sebe, malého a pro ni (sebevrah!) a že má pracovní doba bude flexibilní a pravděpodobně budu pracovat více jak 45/týdně. Což Vám řeknu, nejsem z toho moc nadšená. Když bude malý Luke konečně v Day care a já budu chtít využít čas pro své potřeby, nebudu moci, protože budu muset uvařit a to, aby bylo alespoň trochu poživatelné, zabere minimálně dvě hodiny i s úklidem. Navíc HM je vážně pracovně vytížená žena (a má můj obdiv), ale vzhledem k tomu, že ráno vstane a odejde do práce, večer se vrátí, mám takové neblahé tušení, že by celá domácnost zůstala na mně. Ať už bych měla volno či ne.
Auto bychom měly společně a dle potřeby by mi ho půjčovala. Plus do školy bych mohla chodit večer po práci, což Vám vážně nevím. Moje pracovní doba by začínala v 6 hodin ráno, kdy malý Luke stává a končila příchodem HM z práce (cca 18:00hod). A abych se ještě trmácela někam do večerní školy? Kdybych ze sebe chtěla masochistickým způsobem vypustit duši, zůstala bych v Praze:D

Hovor se blížil ke konci, ale nebyla bych to já, kdybych tomu nedodala korunu, že :D
A tak Vám při loučení říkám ,, Lukovi posílám big hug a až budeš mluvit s Ronem, podzravuj ho ode mě" No, už vím, proč HM zněla jako zaražený prd:D Její manžel se totiž nejmenuje Ron, ale Ken a já si spletla jména mých host fathers:D Ron je samozřejmě ten ze Seattlu:D

Takže vypadám jako totální ignorant! Ken, jak můžu zapomenout na Kena ještě, když jsem psala, že jsou jako vystřižení z reklamy! Bože, bože :D No, rozhodně jsem se v tu chvíli netitulovala hezkými přezdívkami, to asi chápete:-)

S HM jsme domluvené, že si zavoláme v úterý, mám 4 dny se rozhodnout, jestli bych do toho šla, nebo ne.
Mimochodem, pořád chválila mou angličtinu, až jsem se dmula pýchou, takže teď nesmí minimálně týden pršet! :-)
Přidej na Seznam