Co bylo dál?

31. května 2013 v 5:37 | Aupair USA
Ptáte se, co se s Tenisákem dělo dál? :-)

Průběh rematche byl strašnej. Nikdo se mnou nemluvil, HM mě ignorovala, jen mi řekla, že nemůžu používat jejich auto, protože už nejsem jejich aupair, ale že by ocenila, kdybych pro ně pracovala a že by mě platili od hodiny. Na jejich neschopnost se postarat o vlastní dítě jsem spoléhala a doslova s tím počítala, takže mě jejich nabídka nikterak nepřekvapila. Peníze jsem potřebovala, takže nebylo co rozmýšlet. Střídavě jsem jen spala, hlídala malého nebo mačkala jebáky, neboť stres se projevil v plné parádě. Peníze na korektor ani na makeup jsem neměla, takže jsem byla jak v 15ti, kdy jsem začala brát svou první antikoncepci. Byla jsem vyčerpaná a už se i smiřovala s myšlenkou, že pojedu domů a Vánoce prožiji v kruhu rodinném a hlavně s lidmi, kteří mě mají rádi. Pocit, který jsem zanechala na letišti s mými rodiči.

Každý den jsem se modlila, aby se mi někdo ozval. Já, ateista tělem i duší!! Matně si vybavuji, že i v zápalu zoufalosti jsem klečela u postele a odříkávala nějakou směšnou říkanku o nové rodině z New Yorku (pochopte, byla jsem v delíriu či za to mohla ta lahev vína?) a bylo mi do breku. Hlavně zůstat v New Yorku Božeee!!!! Prosím!! Já tě prosím tolik, že přestanu utrácet tolik za kabelky!!!!

A Bůh slyšel. Respektive se činila koordinátorka, obvolávala a hledala a hledala, až našla stejně zoufalou rodinu, jako jsem byla já. Rodinu z NYC.

Já už jsem byla ve stavu, kdy mi bylo všechno jedno a kdyby se na mě nová rodina jen zle podívala, tak si balím kufry a letěla bych domů. Nervy mi hrály všechny vánoční balady, obličej jsem měla obsypaný jako vánoční stromeček a přibírala jsem, jak jsem z nervů ládovala sladké.

Nová potencionální HM se činila ještě rychleji, než má koo a nejen, že mě pozvala na kafe, abychom si promluvily face to face, ale dokonce mě i pozvala k sobě domů, abych věděla a byla obeznámena, jakému ďáblu bych se tu upsala.

A věděla proč.

Potom, čehož jsem se stala svědkem při večeři, jsem byla téměř rozhodnutá to zabalit a jet si v klidu umřít vyčerpáním zpátky do Čech. Nikdo na mě nebyl zlý, ba naopak, ale ty děti!!!! Ti Satani!!! Tři holčičky ( dvojčata 4 roky a 1,5roční mimčo). Mimčo mlátilo vařečkou do kastrůlku a do toho ječelo, dvojčata místo toho, aby seděla u stolu a spořádaně žvýkala pizzu, tak běhala okolo stolu, řvala, pištěla, honila se, štípala nás pod stolem. Když mi dal někdo herdu do zad se slovy ,,Denisa, zašilhej na mě očima", tak jsem si říkala ,,Holka, tohle nikdy nemůžeš zvládnout" ...

Ale tak nějak se stalo, že jsem se hecla, na výzvu jim kývla a týden před Vánoci se stěhovala do nové rodiny.
Rozhodně nikde netvrdím, jak jednoduché to je. Není. I po téměř půl roce tady, se s odbitím padla plazím únavou po zemi a po 8mé hodině usínám kdekoliv. Ano, kdekoliv. Ani jindy božský Bradly Cooper na plátně nedokázal zastavit má padající víčka :D
S klidným svědomím můžu říct, že si raději pořídím tři psy, než tři děti. Kord americké, benevolentní výchovou rozmazlené a zkažené.

Ale nestěžuji si. Amerika holt něco stojí!
A že to vážně stojí za to! :-)

P.S. Strašně moc bych chtěla poděkovat Všem, kteří mi píšete na email nebo tady na blog! Ani nevíte, jak mi Vaše milé povzbudivé vzkazy plné optimismu dobíjejí baterky a vlijí chuť opět něco sesmolit! Do konce týdne (slibuji!) dodám článek o mých prvních amerických Vánocích a hodím sem i více fotek :)

Xoxo
 

Tady máš ty čubko!

16. dubna 2013 v 7:32 | Aupair USA |  Zbožňuji New York
Vážně jsem Vám chtěla věnovat skvělých pár článků, ve kterém bych si ulevila a kde bych chrlila na svou předchozí host rodinu, zejména mou bývalou HM všechny pikantnosti, nechutnosti a špínu, které se dopustili na mé nebohé evropské duši. Vážně jsem si chtěla dát tu práci a popsat Vám tu každý detail, kterým mě denodenně dostával do takových stavů, kdy jsem jako rozzuřený Bethoven seděla na posteli, vztekem jsem se třásla jako blonďatý ratlík a před sebou zabalené své dva kufry. Věděli jste, že když Vás někdo vytočí do běla, stačí jen pouhá půl hodina, abyste si dokázali sbalit půl roku svého života i přesto, že jste ženská, o to víc, blondýna?

Ale na základě mého vnitřního klidu, který jsem našla díky své současné host rodině, jsem se rozhodla, že tu nebudu smolit 5 článků na téma, jaká jé má ex HM mrcha (i když ona je), ale že Vám to shrnu do jen jednoho a v rámci mé terapie ( Tady máš ty čubko!) jí to vrátím v podobě těchto pár řádků.

Upozorňuji všechny začínající aupairky či uchazečky, pokud nejste masochistky, počkejte si na další, optimističtější článek ;)

Nejdříve bych Vám tu ráda nastínila model rodiny, tolik typický pro Ameriku a který (ano, realita je opravdu krutá) platí v 90% případech pro všechny host famíle, nejen zaregistrované v agenturách. O co, že se to vůbec jedná?

Nazvěme to třeba ,,Rodiče na baterky".

Nejen, že ty Američanky neumí uvařit, vyprat, vysavače se štítí a dotknou se ho jen v případě, že jim stojí v cestě. Ale když na to přijde a ony porodí ( a teď přichází okamžik, kdy se stavájí svatými), ony se potom o ty své ratolesti neumí ani postarat. Abych to uvedla na pravou míru. Nechtějí.

A pak přicházíme na řadu my. Aupairky. Víte, jak na sebe Černoši interně volají ,,Negře" .... my se s holkama důvěrně nazýváme ,,I ty jedna levná pracovní sílo z Východu". A má bývala host rodina byla přesný ukázovkový příklad toho, jak by bez takovéhle ,,Levné síly" nemohla fungovat.

Moje ex HM měla ale perfektní, neprůstřelné krytí. Byla těhotná. A že v tom byla dobrá. Tak třeba nemohla vyndavat myčku a chodit před barák pro noviny, protože by se musela ohnout. Vařit také nemohla, protože jí to vyčerpávalo. Tak si pozvala maminku (70tou babičku, která jim vyvařovala a po narození druhého prcka se jí starala v noci ještě o mimino, aby se mohla prospat). Na nakupování jídla pro celou rodinu jí už výmluvy zřejmě došly, protože mi na stole jen nechávala seznam, klíče od auta a její kreditku. A jak jsem později zjistila, tak také nemohla ani prát, protože k nám jezdila paní, která prala nejen její prádlo, ale i HD trenky. Zajímavé ovšem je, že na dovolenou v 8. měsíci těhotenství a téměř tříhodinový let, těhotná nebyla ani trochu.

A tak se stalo, že malého si brávala na starost v době, kdy měl svůj tříhodinový odpolední spánek a zbytek trávil se mnou. Bylo mi ho vážně líto. Zejména v momentech, kdy byli oba rodiče zalelí doma a celý den o malého neprojevili sebemenší zájem. Jak mi bylo vysvětleno, na čtení časopisů a koukání na televizi potřebují mít klid. Nejvíc to ale rozsekal den, kdy se po nich po ránu zaklaply dveře od ložnice a malej je viděl až po večeři na 10 minut u dveří, kdy nasedali do limuzíny, když odjížděli na operu. Popravdě řečeno, i takovou ledovou královnu jako mě dostalo do kolen to, že prcek hodinu bez přestávky brečel, pořád utíkal ke dveřím a volal ,,Mama"......

Joo to tatínek, to byl kníže Ignor. Ten měl své králoství na gauči a odtamaď vládnul celému fejsbuku až do ranních hodin. Dítě na něj mohlo mluvit, zpívat, ječet, totální ignor. Hysterické brečení už ho vyvádělo z jeho kolejí a to ho vždycky vypakoval z obýváku pod nějakou záminkou. Jednou ho dokonce nechal v pokaděné plíně, dokud jsem si ho nepřešla převzít. Nemusím ovšem zmiňovat, že jakmile se u nás mihla jakkákoliv návštěva, tak z něj rázem byl ,,Otec roku". Mně třeba překvapilo i to, že když přijel z třídenní služební cesty, tak malého nešel ani obejmout či mu dát pusu. Přišel k němu, poplácal ho po zádech a říká mu ,,Nazdar kámo". Dvouleté dítě!! Já nevím jak u Vás, ale i mě ve 20ti letech, maminka div neumačkala na hrudi, když jsem k nim zavítala z Prahy na návštěvu.

Tak se tak stalo, že se jejich bejby stalo mým bejbym a do malého jsem se zamilovala. O to víc bylo těžké se s ním loučit a on byl ten důvd, proč jsem zaťala zuby a pokaždé si ten kufr šla vybalit.

Podle mě HM začala žárlit, protože mě malej poslouchal a jí ne. Mě malej pusinkoval a objímal, jí ne. A tak mi začala dělat naschvály a já pochopila opravdový význam žárlivé ženské. Tak například, jsem se jí jednou zmínila, že jsem závislá na toustovači, jak bez toustů nemůžu být, že je musím mít každý den, jinak mám bad day. Oh, já naivní. No co myslíte, já si druhý den nakráčím do kuchyně a toustovač nikde??? :D :D Asi si odskočil na na rande k sousedům.

Dále mě ráno vytáhla z postele, aby mi sdělila, že jsem jí snědla poslední banán a že je strašně nešťastná. Že mi měla potřebu to sdělit. A že by ocenila, kdybych nebyla tak sobecká. Co na tom, že ta opice sežrala vždycky všechno a ohledy na nikoho nebrala. Proč by taky měla, že, přece jen jsem byla jen ,,blbá aupair". Po 4měsících mi začala zakazovat si sebou do auta brát kafe, abych se nevybourala. Takže jsem jezdila na tajňačku na benzínky a kupovala to tam. Po 4 měsích, kdy jsem regulérně jezdila autem večer do školy, se mě ptá, jestli vím, jak se rozsvěcují světla v autě. Mozek mi nepobíral. A pak, zejména po hurikánu Sandy v řínu (ano, přežila jsem :)), kdy jsme spolu měly hodně velký incident, přitvrdila a rozehrála hru, ve které mohl být jen jeden vítěz. Navíc HD už byl unavený z toho, jak mezi námi pingloval jako míček a tak se dal z diplomatických důvodů (přeci jen si vzal ji) na její stranu. A tak mi začali sjíždět mobil, kontrolovat smsky Dále mi začali schovávat brýle, vždy ve chvíli, kdy jsem si chtěla půjčit auto (bez nich jsem slepá jako patrona) apod. Dovršili to tím, že mi zakázali do doby, než primadona porodí jezdit do City a pohybovat se jen v Tarrytownu, kde jsem znala jen jednu holku! A to na celé dva měsíce!!!! Po incidentu, který jsme spolu měli těsně před hurikánem a kdy jsem u nich byla na koberečku mi doslova řekli, že když mě platí, tak mě vlastní a že budou rozhodovat úplně o všem i o mém osobním volnu. A pokud se mi to nelíbí, tak ať změním rodinu. A od té doby se to sralo. S prominutím. Protože si uvědomovali, že agentuře nemůžou předložit rematch na základě toho, že ji irituju tím, jak mě její syn zbožňuje, tak se mě snažila vyštípat právě tím, že mi schovávala ty brýle apod. Došlo to až tak daleko, že ke mně do pokoje poslala uklízečky, které prohledaly mé osobní skříně a dělaly v nich (údajně) pořádek!!! Hahaha, největší vtip toho všeho ale byl, že já z těch nervů začala pít a hodně a do skříní jsem si schovávala prázné lahve od vín, vodek apod, že to vyhodím do popelnice nepozorovaně na tajnáka. Jenže jsem líná a zapomínám, takže když jsem přišla domů, tak na hlavním botníku v baráku bylo vyskládano cca 10 lahví různých lihovin a jiných alkoholických nápojů.

Ale byla jsem dobrá (nebo spíš blbá) a i tohle mě nechalo naprosto v ledovém klidu. Nebo jsem měla tak vymytý mozek, že už jsem ztrácela přehled o hranici normálnosti a absurdity. Poslední kapkou pro mě ale bylo, když jsem jim vydrhla celou kuchyň a naábí včetně připálených pánví (HD se chtěl chudák jednou pořádně najíst a tak vařil), protože jsem tedy nechtěla, aby to HM drhla, když je ta těhotná. S kuchyní jsem skončila někdy okolo 11té, padnu Vám do postele vyčerpáním z celého pracovního dne a slyším ťukání na dveře. Tak si říkám, dobrý, tak mi třeba chce poděkovat. Vylezu nahoru v županu, aby mi ta kráva řekla, že jsem jí snědla nějakej podělanej čokoládovej krekr, kterého si 14 dní nevšimla????????? Tentokrát jsem byla sbalená za 22 minut a 15 vteřin.

Takže host rodina to nevydžela a 14 před Vánoci a před mou lednovou dovolenou, kterou jsem měla strávit na Jamaice ( a kterou jsem si musela tvrdě vybojovat!!) mě hodila do rematch. Prostě mi jednoho dne sušše oznámili, že volali koo a že se přijede cca za hodinu.

Koo mám celkem v pohodě. Sedla si na gauč mezi mě a host rodiče a začala povídat. A povídat a povídat, až mi všechno splývalo dohromady. Jediné, co jsem pochytila bylo, že pokud si do 14 dnů nenajdu novou rodinu, letím domů....

Celebrita!

3. března 2013 v 8:30 | Aupair USA
Hahahaha, tohle se může stát jen v Americe! Vám takhle projíždím online noviny The New York Times a na co nenarazím?????

Na svou fotku!

Ne, já Vám nekecám! Málem jsem spadla z postele šokem, ale tak hádám, že někde ta profesionální kariéra modelky musela začít, :D A proč ne zrovna v metru, když jsem projídžděla svou metro kartu mašinou, že...:D

Fotka je použita k článku o metrokartách, které by se měly rušit a nahradit je měly čipy. Co jsem pochopila z článku, nahrazení je zatím jen ve vzdálené budoucnosti, namísto toho do tohoto projektu vláda cpe miliony a miliony dolarů a projekt stojí a stojí a stojí. A pak, že s Amíkama nemáme nic společného :-) Co Vám mám povídat, prostě nezáživné téma, tak tam museli frknout fotku s někým krásným. Takový přístup chápu a naprosto schvaluju!

Takže jsem se přes noc stala mediální hvězdou a rodina má slavnou aupair, haha. Babička mě škádlí a kudy chodím, tudy mě žádá o autogram :-) Prdlou host rodinu já to mám, ale faktem zůstává, že The New York Times se právě postaral o jeden můj nejkrásnější zážitek tady, neboť jak pronesl můj host tatínek ,,You just became a real American".

 


Guess, who saw Yankees game?

3. března 2013 v 8:08 | Aupair USA
ČLÁNEK ZA ZÁŘÍ

Jsou dvě věci, které byste během svého pobytu na americké půdě zažít. Snít pravý, nefalšovaný hot dog ze stánku a samozřejmě jít na baseball!!

S prvním úkolem jsem se poprala celkem statčně a jako správná Češka jsem plnou parou uskutečníla nájezd na Time Square a kdyby to tam neměly tak proklatě drahé, asi bych se tam těmi hot dogy ládovala doteď.

Konečně přišel na řadu baseball! S holkama jsme si koupily lupeny a šlo se na Yankees. Já oprášila kšiltovku s jejich logem a mohlo se jít! Stadium bylo neuvěřitelně veliké a vysoké. Panovala tam naprosto úžasná atmosféra a mexická vlna střídala druhou! Byla sranda, a po pravdě řečeno, myslím, že Američani měli také zážitek, když jim tam napochodovala česká delegace v plné parádě v podobě 9 holek, haha. Netřeba zmiňovat, že ani jedna z nás neznala pravidla. Takže situace vypadala následovně. Před námi seděli 6tí kluci, podle kterých jsme se ve hře orientovali. Pokaždé, když vyskočili a začali jančit a tleskat, pro nás bylo znamením vyskočit a z plných plic a hrdel projevit Našim kvalitní fanouškovskou podporu!

Kdo by měl baseball za akční a zajímavou hru, zřejmě by byl překvapen, jak nudné a nezáživné to ve skutečnosti je. Byla jsem ale statečná a zůstala jsem hodinu. Déle mé nervy nevydržely. Po dnešku jsem baseball totálně vyřadila z kategorie sportu, což tu neprezentuji od doby, co mě jeden šílený americký patriot v hospodě málem umlátil lahví od piva.

Každopádně, jako kulturní zážitek to určitě stojí za to, atmosféra byla naprosto úžasná!

Happy Birthday Denisa!

3. března 2013 v 7:12 | Aupair USA
ČLÁNEK ZA ZÁŘÍ

Jak já bych jednou chtěla umět slavit své narozeniny! Asi si to připíši na svůj seznam ,,Co vše stihnout do soudného dne" (rozumějte do 30ti) vedle položek ,,Odvážít se jít na liposukci" ,, Najít si normálního chlapa"

Nikdy jsem nepatřila mezi nadšence, kteří by se vyžívali ve svých narozeninách či oslavách. Abyste mě špatně nepochopili, já oslavy miluji, já je miluji tak moc, že je dokonce i vyhledávám a sama se na ně zvu, jen nesmí být moje. Až Vám chlapi v hospodě budou nechávat spropitné se slovy ,, To máš na botox" a hádat Vám třicítku zrovna, když Vám bylo čerstvých 19 let, možná pochopíte. Miluji především ty, které mi zaručí přecpaný pupek a zítřejší kocovinu (samozřejmě vše ve jménu oslavence). To pak slavím jedna báseň. To pak dokonce i zpívám! Matně si vybavuji jeden večer, kdy jsem se po půl lahvi slivovice snažila napodobit božského Káju, až se ke mně můj idol, co seděl vedle a na kterého jsem celý večer házela zamilovaným očkem naklonil a šeptem mi povídá ,, Možná bys měla přestat pít, bečíš tu jak beran z Betléma".

Den D se blížil rychlostí blesku a teta depka klepala na dveře. Pokud jsem si naivně myslela, že se jako každoročně zavřu do pokoje a celou noc budu napíchlá na internetu, abych sjížděla nové kosmetické produkty proti vráskám, jak hluboce jsem se spletla! Zejména můj americký host tatínek tomu každé ráno dodával korunu otázkou ,,Tak co Denisa, o rok starší, o rok starší...jakpak se těšíme?"

,,Vážně, vážně, vážně?"
HM mě uklidnila, že na tohle se může zeptat vážně jenom chlap. Souhlasím.

Musím ale uznat, že mi připravili výbornou rodinnou večeři. HD otevřel víno mého ročníku a koupil se kaviár a různé druhy sýrů, no věděli, jak na mě. Pak přede mě hodil steak se špenátem (mňam!!!!!) a na závěr mi koupili zmrzlinový dort. Vážně jsem si pochutnala. Když jsme všechno snědli, dostala jsem od nich narozeninový dárek v podobě dvou lístků do divadla na Brodway, konkrétně muzikál Chicaho! Juchů! O tomhle muzikálu jsem mluvila snad už od doby kamenné, jak to chci vidět a že si musím koupit lístky (to jsem ještě nevěděla, že stojí téměř celou mou týdenní výplatu) a co Vám mám povídat, byla jsem herdek dojatá, když jsem konečně ty lístky držela v ruce a byly jen moje! Já tenhle film prostě miluju a přísahám, že to není jen božským Richardem Gerem v roli arogantního právníka! Nu dobrá, možná jen trochu!

Chicago bylo skvělý. Vzala jsem Carol, mou něměckou kamarádku (první a zřejmě také poslední, haha), hodily jsme se do gala a šlo se. Seděly jsme téměř u stage a celá show byla naprosto úchvatná. Byla jsem zvědavá jak na celkové zpracování, tak i na někeré konkrétní scény. Poprali se s tím výborně. Musím uznat, že mi tam krapet nesedla jedna z hlavních postav, ale zřejmě věděli, proč ji obsadit. Na svůj věk měla figuru jako laňka, že i já jsem se nad sebou musela zamyslet a slíbit si, že se zítra určitě!!!! půjdu zaregistrovat do fitka. A navíc zpívala jako slavíček. U té zřejmě slivovice na vsugerování pěveckého talentu nikdy potřeba nebyla :-))

Přidávám pár obrázků z Brodway

REMATCH

22. prosince 2012 v 6:33 | Aupair USA |  Zbožňuji New York
Zdravím Vás přátelé,

po dlouhé době se Tenisák ozývá ze záhrobí. A to doslova.

Jak už název napovídá, za ty 4 měsíce, co jsem tu nenapsala ani čárku (ups?) se toho uďálo opravdu hodně a nevyhl se mi ani všemi aupairy/ kami obávaný strašák s názvem Rematch. Ano, po 6 měsících tady jsem změnila host rodinu, u které mám momentálně za sebou svůj první pracovní týden a bydlím u nich od minulého pátku. Takže Vám novinky přináším respektivě čerstvé, haha :-)

A co se to vůbec stalo, že jsem nakonec dopadla tak, že mě mí drazí exhost rodičové 14 dní před Vánoci a před mou lednovou dovolenou, kterou jsem měla strávit na Jamaice, vykopli?

Na srdci mám 4 měsíce, o které bych se s Vámi ráda podělila, takže budu průběžně přidávat příspěvky, nejen o mé cestě ,,rájem" a o tom, jak mě téměř vezli nohama napřed k americkému Chocholouškovi, ale i tom, jaká pozitiviza a krásné zážitky mi NY nabídl.

Také jsem přidala pár fotek do galerie, kdybyste se chtěli pokochat magií vánočního New Yorku :))

Weekend with my krava ♥

3. září 2012 v 3:00 | Aupair USA |  Zbožňuji New York
Poslední dobou se mi potvrzuje jedno moudré přísloví. Nezáleží na místě, na kterém se právě nacházíš, ale na lidech, kteří tě tam obklopují.

Nejen, že jsem našla spřízněnou duši v Ivušce, která je naprosto bezkonkurenční, ale jednoho dne mě dokonce kontaktovala aupair z našeho krásného prdelákova, ve kterém bydlím. Chachá, důkaz, že tu nejsem sama! Když jsem se dozvěděla, že je to Němka, nadšením už jsem sice tolik neskákala (jediní fašouni, které uznávám jsou Rammsteini ), ale odpískat jsem jí hned také nechtěla. Co si budeme nalhávat, zoufalost dělá své a já nutně potřebovala ve svém blízkém okolí duši, se kterou bych mohla hřešit ve Frozen Yogurt´s world, tlačit do sebe kalorie a u toho nadávat, jak těžký život ta aupair vlastně má. Takže předsudky, nepředsudky, Němka, Neněmka, po 14 dnech jsem oprášila řasenku, vyfoukala a vyžehlila vlasy a razila jsem si to do řecké restaurace, kde jsme měly rande.

Bylo nádherně. Teploučko, měsíc na obloze, zahrádku osvětlovala jen baňatá světýlka nad našimi hlavami, 2 číšnící poletující sem tam, kteří na sebe řvali přes celoý prostor a divoce gestikulovali rukama. Všude to vonělo jídlem a vínem. Vážně jsem si připadala znovu jako v Řecku. Mít schůzku s chlapem, i bych si řekla, že to byla romantika :)

Němka mě totálně odbrojila. Naprosto skvělý člověk! Mluvily jsme snad úplně o všem a když nám zavírali zahrádku, přesunuly jsme se do nedalekého baru v přístavu, kde jsme se picly a bylo nám krásně. A já si pořád říkala, proč ty aupairky po víkendech pořád tak chlastají... Později mi prozradila, že jsem si jí získala už na začátku, kdy jsem těžkopádně dopadla na židli, ani jsem se nepředstavila a pronesla jsem ,,I need a drink". V tu chvíli prý věděla, že spolu budeme dobře vycházet, haha!

V sobotu jsem se konečně po nekonečných 2 měsících měla vidět s mou Kravkou z Jižní Afriky! Řeknu Vám, snažší by si bylo sjednat audienci u britské královny, než si sjednotit volný čas s lidmi, které tu chcete vídat. Nakonec se ale podařilo a my jsme se mohly pustit do průzkumu krás NYC :)

Sraz jsme měly na Grand Central, kde jsme si za velkého jančení padly okolo krku. Lidi okolo koukali, člověk by řekl, že na takové puberťácké výlevy tu budou zvyklí s jejich open- minded mentalitou :) Po tom, co jsme se dostatečně vyjančily, jsme si šly koupit snídani do Starbucks a zakempily to na mém nejoblíbenějším place v NYC, v Bryant parku. Lidi, já bych Vám přála to místo vidět na vlastní oči. To je taková oáza klidu a míru. Prostě si tam sednete na židličku ke stolku, nasáváte okolní atmosféru a kocháte se pohledem na nedalý Empire State Building a ten blázinec okolo. Jako kdybyste byli v separaci od té okolní opičárny, taková harmonie tam je!

Z Bryant parku jsme si to zamířily přímo na Top of Rock, který Vám umožní vidět NYC z ptačí perspektivy. Bylo to nádherný. To byl ten moment, kdy mi došlo, že jsem vážně tady. Jak jsem tak koukala na ty mrakodrapy a budovy okolo, na Central Park, na ESB. Celý Manhatten byl jako na dlani, byl to vážně zážitek. Se Cindy jsme měly druhé Vánoce, lítaly jsme z jednoho konce na druhý, fotily se jako blázni a smály jsme se, až mě bolelo břicho. No, ostatní lidé z nás museli být celí hin :D Okolo Vás chodí fotograf, nafotí Vám tam pár fotek a vy se ke konci túry rozhodnete, zda nějakou fotku chcete, nebo ne. Rejžujou na tom jako prase, chtít za jednu fotku cca 24dolarů a mít tam věčnou frontu, tomu říkám umět dělat byznys.

Po Rock of Top jsme zamířili na South Ferry, kde je ONA! Socha Svobody! Metrem jsme se přesunuly na místo činu a vyčkaly frontu na lístky. Ještě teď se směji, když si na to vzpomenu. Každý nás upozorňoval a varoval na dlouhatánské tříhodinové fronty a my byly hotové cca za 20minut. Tak říkám Cindy, haha, jsme to docela vyčapaly ne. Mě každý strašil, jak tu budu čekat a ono houby. Tak jsme se společně zasmály a šly směrem, kterým nás poslal ukazatel. Haha, kdo se směje naposled, víte jak..když jsme došly na místo, vytřeštila jsem oči a úsměv mi zamrzl ve tváři. Před námi se rozprostíral dav (co dav, to je slabé slovo) lidí, kteří čekali ve frontě na loď. No mě málem vezli. Ta fronta byla vážně na ty 3 hodiny! lol! :D My hladové, uťapané, bylo cca 3 hodiny odpoledne, sluníčko pražilo jako blázen, říkám Cindy, tak tohle s kručícím žaludkem nedávám a domluvily jsme se, že trip na Sochu Svobody přesuneme na neděli. Haha, já měla být po další párty, takže jsem se chtěla vidět, jak v neděli pluji na lodi s opicí na zádech, ale 17 dolarů za lístek je 17 dolarů a to jsem nemohla nechat propadnout, že!

Takže jsme si to štrádovaly na další stanoviště našeho výletu -) Brooklyn bridge. Byla to krása. Okolo sice plno lidí a cyklistů, ale i tak jsme si to maximálně užily. Hlavně, když jsme zablokovaly provoz, protože jsem chtěla fotku ve výskoku a podařilo se mi to až na pátý pokus :D Ale lidi byli ohleduplní, dokonce k nám přišla jedna paní a tu fotku chtěla vidět, haha. Amerika prostě. Se Cindy jsme se blaženě usmívaly jak měsíček na hnůj a bylo nám krásně.

Z Brooklynu jsme došly až do Chinatownu. Tady mapu nepotřenujete, jděte po čuchu jako my. Všude plno lidí, smrad, nic pro mě. Na každém rohu Vám nabízí fake kabelky Louis Vilton, Prada, Fendi, musíte se prodírat davem lidí, šílený. Nakonec jsem to psychicky nevydržela, odtáhla Cindy na první metro, které jsem viděla a jely jsme do Little Italy (Malé Itálie). Mé druhé nejoblíbenější místo. Tam byl klídeček, čisťounko, plno stolečků před restauracema, to je něco pro mě!! Zakempily jsme to v jedné malé, útulné kavárničce, kde jsme si daly české pivo a capuccino a já byla v sedmém nebi. Jako doma, jen ta svíčková od maminky chyběla! :)

Potom jsem rychle jela domů, abych se zkulturnila, protože mě čekala má první párty v Americe! A ne jen tak ledajaká, ale rovnou Rooftop! Díky ti Bublíku! :)) Security prohlídky tam byly horší než na Rock of Top, ale stálo to za to. Nahoře plno lidí, naše promotérka na nás vybafla češtinu, takže jsme byly mírně v šoku, ale bylo to cool. Tady bych chtěla upozornit všechny, zejména slečny! Nikdy nenechávejte svůj drink bez dozoru! Jedné slečně, kterou jsem tam poznala, někdo hodil něco do pití, skončila v bezvědomí na 8th avenue a měla štěstí, že ji někdo zavolal pomoc. Tahle země je totiž tak úžasná, že když tu dostanete infarkt, nebo se Vám tu něco stane, nikdo tu není povinný Vám dávat první pomoc. On Vám vlastně není povinnen jakkoliv pomoci. Když Vás překročí a bude pokračovat v cestě, nikdo ho za to nebude trestně stíhat a vy mu maximálně můžete zamávat na cestu. Takže buďte alkoholici, kopejte to do sebe a zbytečně to neskladujte po stolech! Amen! ;)

V neděli konečně na Sochu! Ona je tak malinká! Vtipné bylo, že fronta byla stejná jako předešlý den, takže jsme rezignovaly s tím, že se nám ty tři hodiny ve frontě prostě nevyhnou. Když jsme se docházely na konec fronty, nějaký týpek si odchytl Cindy a začal se s ní bavit. Ty hovada tady jsou ve flirtování aktivnější, než pánové u nás doma. Takže když se tu jen na někoho zdvořile usmějete, už ho máte za prdelí a snaží se z Vás tahat číslo. Tak jsem si říkala, omg, co je to zas za vopruz. Světě div se, doteď nevím, jak je to možné, ale ten vopruz překecal securiťáka u vchodu a normálně nás dostal na začátek fronty, lol :D Nechtěl telefon, nic, popřál nám hezký den, ať si užijeme Sochu a odešel. Amerika prostě :) Socha stála za to! Každý, kdo je v NY, by ji měl vidět zblízka. Další zastávka loďkou byla na Ellis Island, což je ostrůvek poblíž sochy Svobody a do roku 1954 fungoval jako přistěhovalecká stanice pro imigranty do USA. Na tohle místo jsem se strašně těšila. Jedna část mé nejoblíbenější knížky probíhá právě na Ellis Island, takže jsem se nemohla dočkat, až vše uvidím na vlastní oči. Tam jsem mimochodem ve frontě na zpáteční loď potkala Slováky, což mě nostalgicky vrátilo zpátky domů :)

A pak jsem konečně jela umřít domů. Můj volný víkend, kdy jsem měla nabrat nové síly, mě totálně zničil, haha, ale rozhodně to stálo za to! :)

P.S. V galerii budou fotky! :)

Kam dál

Přidej na Seznam